I´m sorry, but ... (9/14)

I'm sorry ...but Chapter9
Fandom: B2ST objeví se i GD a T.O.P
Pairing: GD/Hyunseung, Yoseob/Hyunseung, Junhyung/Hyunseung
Věková hranice: 15-18
Omlouvám se všem co mají rádi Junhyunga ... 
,,Už zase?“
,,Nemůžeme jít ven?“
,,Fajn“ zavřel za nimi dveře, ještě se podíval směrem ke schodům jestli tam není Yoseob, ale nikdo tam nebyl.

CHAPTER9

Yoseb se sprchoval,,Jestli bude brečet nebo něco, tak mu něco udělám, protože se kvůli němu natrápil už dost, ať to bylo ve škole nebo tady, předtím než odjel. Nechápu, že se s ním ještě baví“ Vypnul vodu a vyšel ven ze sprchy, oblíkl se, aby nechodil po domě jenom v ručníku. Když vešel do pokoje, šel k oknu, viděl je, jak spolu stojí před domem a o něčem se baví.

,,Tak mi to řekni, co jsi chtěl a můžeme jít každý domů“
,,Hyunseung, nebuď na mě takový, já vím, že jsem to podělal všechno, ale jsem tady kvůli omluvě“ chytl ho za ruku a podíval se na něho, Hyunseung zvedl hlavu a podíval se na jejich ruce ,,Proč?“
,,Víš, jak si mi to poprvé řekl, byl jsem ... byl jsem v šoku, to jak jsem se choval nebylo zprávný, ani to jak jsem ti potom volal, prostě všechno co jsem udělal bylo špatně, ale teď“
,,Už je pozdě …“
,,Cože?“
,,Je prostě pozdě, to že se teď omluvíš nezmění to, jak ses zachoval. Nevíš, jak mi celou tu dobu bylo a nechci něco podobnýho…“ sklopil hlavu, protože se mu do očí hrnuly slzy ,,Nechci něco podobnýho zažít znova“
Otočil se a odešel domů, zavřel dveře a opřel se o ně. Snažil se zahnat všechny ty slzy, šel po schodech nahoru a doufal, že je Yoseob ještě v koupelně. Otevřel dveře do svého pokoje a šel k posteli, stál u okna, když viděl Hyunseunga jak se tváří, šel hned k němu. Posadil se vedle něho,,Co ti řekl?“
Hyunseung už neměl sílu na to, aby se snažil nebrečet, slzy mu tekly po tvářích, podíval se na Yoseoba,,Přišel.. přišel se omluvit za to všechno, držel mě za ruku a já mu řekl, že už je na všechno pozdě, že nechci zažít to, co jsem zažil předtím a odešel jsem.“
Yoseob chytl jeho tvář do dlaní a otočil ho k sobě čelem,,Řekl ti na to něco ještě předtím než jsi šel?“
Jenom zavrtěl hlavou, Yoseob si ho k sobě přitáhl a snažil se ho utěšit. Neměl rád, když Hyunseung brečel, připadal mu ještě víc zranitelnější, než normálně. ,,Nebreč, kvůli němu nemusíš brečet, už ne“
Hyunseung zvedl hlavu a snažil se přestat brečet, Yoseob mu hřbetem ruky setřel z obličeje slzy a políbil ho. Snažil se do toho polibku dat veškeré city. Odtáhl se od něho a palcem mu setřel poslední slzy, které mu stékaly po tváři. ,,Už kvůli němu nikdy brečet nebudeš, slibuju“  objal ho  a takhle spolu chvilku zůstali, dokud je nevyrušil mobil.
Hyunseung se pro něho natáhl,,To je DooJoon, jestli už jsme nachystaní“
,,Chceš tam jít?“
,,Jo“ usmál se na něho a zvedl se, vytáhl ze skříně, černé rifle, které byly místy natrhané, místo trička, které měl na sobě, si vzal bílé tílko. Nakonec si vzal svou oblíbenou mikinu a otočil se na Yoseba,,Můžu tak jít?“
,,Mohl bys jít ve všem a pořád by ti to slušelo“
,,Díky…“ malinko se začervenal ,,Ty jdeš v tomhle?“
Yoseob jenom přikývnul a dal si do kapsy mobil, Hyunseung si ještě sedl před zrcadlo ,,Musím ještě něco udělat s tímhle“ ukázal na svou hlavu ,,Myslím, že si zase nechám delší vlasy“
,,Jo?“
,,Asi jo“
,,Měl by sis pohnout, nevím jak ten park daleko, ale jestli tam chceš být v čas“‘
,,Myslím, že kluci počkají, je to přece všechno kvůli mně“ poslední úpravy a Hyunseung byl připravený, otočil se na Yoseoba
,,Sluší ti to…“ usmál se na něho Yoseob a šel ke dveřím
Hyunseung se zvedl, do kapsy si dal ještě mobil a šel hned za Yoseobem. Na schodech se srazili s jeho matkou,,Mami, budu se snažit přijít co nejdřív“
,,Dobře…“ podívala se na Yoseoba ,,Dej mi na něho pozor“ usmála se na ně a šla dál po schodech. Vyšli ven a chytli se za ruce, nikde nikdo nebyl. Celou cestu se bavili a smáli, Yoseob byl rád, že už není Hyunseung tak smutný, jak byl předtím a doufal, že se tam Junhyung neukáže. Když se blížili ke smluvenému místu Hyunseung se zastavil a stiskl Yoseobovi víc ruku,,Co je?“
,,Nic…“ došli až k lavičce, kde už všichni čekali, byl tam i Junhyung, když viděl jak se spolu Hyunseung a Yoseob drží za ruce, nebyl z toho moc nadšený.

,,Konečně jste tady, víš jak dlouho čekáme“ ozval se DooJoon ,,Ty budeš asi Yoseob co?“
,,Jo..“
Junhyung je pořád pozoroval, zvedl se a šel za ostatníma, postavil se vedle Doojoona a dal mu ruku na rameno ,,Hele nediv se, že došli pozdě. Asi měli na práci jiný věci, než jít sem“
,,Jun, nech toho. Je to jejich věc, proč přišli pozdě, hlavně, že jsou tady“ vložil se do toho Kikwang
Junhyung se podíval na Hyunseunga a potom na Yoseoba, za kterého mluvil jeho pohled. Junhyung se jenom zasmál a šel pomalu do klubu, kde se měli sejít s ostatníma.
,,Moc ho neposlouchej, je poslední dobou divnej. Asi by si měl někoho najít“ Jiyong si stoupl za Hyunseunga z Yoseobem a dal jim ruce přes ramena,,Navíc, on se opije a někam zmizí s holkou, takže bude klid“ uklidňoval je, ale sám si tím nebyl tak jistý.

Všichni se bavili, Hyunseung byl pořád někde s Yoseobem. Ten se seznamoval s jeho kamarády a začal si s některými rozumět,,Seungie, hned jsem tady, nikam nechoď“ naklonil se k němu, aby ho slyšel, protože tam hrála hlasitá hudba.
Junhyung si všiml, že tam sedí Hyunseung sám, dopil skleničku která stála předním a šel k němu. ,,Jdeš semnou“
Hyunseung nestačil nic namítnou, chytl ho za ruku a táhl davem někam do zadních , klidnějších prostorů klubu.
Snažil se vyprostit svou ruku z jeho sevření, ale držel ji pevně ,,Junhyung, co se děje?!“
Zastavil se a opřel Hyunseunga o zeď,,Co si myslíš, že děláš!“ jednu ruku opřel o zeď, těsně vedle Hyunseungovi hlavy,,Proč se s ním taháš? Má to být náhrada za mě! CO!“
,,J-jaká ná-náhrada. Yoseob není žádná náhrada“
,,Ale nepovídej, celou dobu jsi chtěl mě a teď se tady objevíš s ním“
,,Jenže, to už není. Ty, ses dal dohromady s Harou a já jsem pak odjel a potkal Yoseoba a na tebe-„
,,Na mě co, zapomněl?“
Hyunseung sklopil hlavu ,,Jo, aspoň částečně“
Junhyung se začal smát ,,Tak já se ti připomenu!“ sklonil se k jeho rtům a přisál se na ně. Hyunseung se ho snažil odstrčit, ale nešlo mu to. ,,Copak nelíbí se ti to?“
Rozepnul mu kalhoty, které mu padly ke kotníkům.,,Nech toho, co to děláš? Já nechci“
,,Tak ty nechceš? A kdo se tě ptá? Předtím jsi chtěl, tak jsem tady a neboj, nezapomeneš na to, potom tě už Yoseob zajímat nebude a budeš chtít být zase semnou“
,,Ale, já nechci“
,,Chceš! Jenom si myslíš, že to nechceš, bude se ti to líbit a zjistíš, že já jsem lepší než Yoseob“  otočil ho ke zdi, Hyunseung pořád prosil, snažil se i bránit, ale ani jedno nemělo cenu. Junhyung ho chytl za vlasy, zaklonil mu hlavu a vrhl se na jeho rty. Hyunseung ucítil jho ruce na svém mužství, zavřel oči a snažil se nemyslet na to, co za chvilku přijde.
,,Neboj, ještě jsem neskončil“  šeptal mu do ucha, sundal mu i sobě poslední kusy oblečení a hodil je na zem vedle sebe.
Donutil ho se předklonit a Junhyung ho chytl za boky a prudce do něj vnikl. Tělem Hyunseungovi projela bolest, kterou nechtěl už nikdy zažít. V ten moment si přál, aby byl co nejrychleji konec, každý pohyb ho bolel. Bylo to horší a horší, po tvářích mu tekly slzy a ze rtu tekla krev, jak si ho zkousl.

,,Nevíš, kde je Hyunseung?“
,,Nevím, ale naposledy jsem ho viděl, jak šel někam s Junhyungem, neboj oni se za chvilku vrátí“
Yoseob se díval všude kolem jestli je někde neuvidí,,To doufám, ani mobil mi nebere, ale je jasný, že v tomhle hluku ho asi neuslyší. Ještě se půjdu podívat ven, kdyby se vrátil, ať mi hned zavolá“

Odešel ven a díval se, kam mohl jít, pořád mu zkoušel volat, ale nikdo mu to nebral. Začal mít o Hyunseunga strach,,Kdyby šel domů, tak mi to řekne, navíc by mě tady přece nenechal. Musím ho najít“ vrátil se zpátky dovnitř.

,,Vztávej!“ Junhyung žduchl do ležícího a vzlykajícího Hyunseunga,,Až se vrátíš, budeš dělat, že se nic nestalo a když se tě někdo zeptá, kde jsi byl, řekneš, že jsme se spolu byli projít“
Hyunseung jenom kývnul hlavou, celou dobu nemluvil. Celé tělo ho bolelo, chtěl odejít pryč a už nikdy Junhyunga nevidět. Nevěřil, že by mu udělal někdy něco takového, podal mu oblečení,,Přestaň brečet, bude to vypadat divně“
,,Ale…“
,,Žádný ale, můžeš si za to sám, jak si dopadl. Kdyby si nekladl takovej odpor, mohlo to být lepší“
,,Já … jsem ti říkal, že… že nechci“ oblíkal si na sebe mikinu. Potom se na sebe podíval do zrcadla, které bylo na jedné z chodeb. Junhyung ho chytl za ruku a odtáhl od zrcadla ,,To už nezpravíš“
Hyunseung chtěl utéct, od všeho a všech. Když viděl Yoseoba jak se dívá kolem a jeho starostlivý výraz, začal se cítit ještě hůř, než se cítil.
Když si jich všiml hned k nim šel ,,Kde jsi byl, snažil jsem se ti dovolat“
,,Nebylo to slyšet, přece sám vidíš, jaký je tady hluk“
,,Ptal se někdo tebe?“ podíval se na Junhyunga, který se netvářil moc nadšeně ,,Seungie, tak kde jsi byl?“
,,S… s Junem, chtěl si o tom všem …. Promluvit“ sklopil hlavu, nemohl se na Yoseoba podívat ,,A… byl tam hluk, tak jsem.. tam jsem to neslyšel“
Yoseob ho chytl za bradu a zvedl mu hlavu, podíval se na něho a viděl jak měl zarudlé oči od pláče. Hyunseung se na něho podíval, ale hned odvrátil zrak někam jinam.,,Myslím, že bude lepší, když půjdeme domů, stejně je pozdě“
Našel Jiyonga a řekl mu, že jdou domů. Vyšli ven a oba mlčeli, šli vedle sebe celou cestu, když chtěl vzít Yoseob Hyunseunga za ruku, on mu s ní uhnul. Neptal se proč, šli jenom vedle sebe. Došli až před dům, všude byla tma, Hyunseung vytáhnul klíče a vešel dovnitř ,,Já… půjde se vysprchovat.“
,,Dobře“

Hyunseung šel po schodech, když ho Yoseob chytl za ruku ,,Jestli se něco stalo, tak mi to řekni“ čekal, jestli mu něco řekne, ale nic. Jenom se na něho díval, oči měl plné slz, otočil se a šel nahoru po schodech. Vešel do koupelny, zavřel za sebou dveře a sjel po nich dolů, rukama zajel do vlasů a začal brečet, pořád na sobě cítil jeho ruce.  Chtěl se toho pocitu zbavit, pustil si vodu a vlezl do sprchy, některá místa dřel tak moc, že mu zůstávaly odřeniny na těle. Snažil se ze sebe smýt všechnu tu špínu, jeho celé tělo se začalo třást, jen při vzpomínce na to.