Vzpomínky zůstanou

Fandom: Super Junior M
Pairing: ZhouMi/Henry ( ZhouRy )
Věková hranice : Mmm 15+ i když asi jistější 18+
Varování: Nejsem tady na Henryho moc milá ...
Dopředu prosím, nikdo mě nezabíjejte, já prostě musela
 ZhouRy je pro mě díky určitým věcem dokonale zamilovaný pár :))

Nikdo mi to nevěřil, dokud … dokud to nedopadlo, tak jak dopadlo. Opustil jsem všechny a nechal je doma, ale čeho jsem se dočkal?
Nikdo …. Každý tvrdil, jak se to zlepší, ale já se bál, že ne, že to vždycky bude takový jako teď. Snažil jsem se na každém koncertě ze sebe vydat to nejlepší, ale stejně to nemělo cenu. Všichni odcházeli šťastní, ale já ne.
Snažil jsem se, jak nejlíp to šlo, ale nakonec jsem skončil tady  …

,,Já se o tebe postarám, neboj se. Nikdo už na tebe nebude zlý“  seděl jsem na židli, ruce měl přivázané a díval se na ni. Opakovala tu větu pořád, kdykoliv sem přišla, vždycky to řekla.
Pohladila mě po tváři a zase odešla ,,P-Počkej!“ ale ona nic, odešla a zase mě nechala o tom všem přemýšlet.
Nesnášel jsem to pokaždé, když jsem byl sám, přemýšlel jsem. ,,Nikdy jsem neměl … nikdy jsem neměl sem jezdit a snažit se … Ale nikdy bych nepotkal je … Jeho“ cítil jsem, jak mi po tváři stéká pár slz, sklopil jsem hlavu a nechal je dál téct, nemělo cenu snažit se je zastavit. Zavřel jsem oči a snažil se nemyslet na to, kde jsem, usmál jsem se pro sebe a vzpomněl si na mě a na něho ….

,,Mi ….“ Sklopil pohled a začali jej zajímat víc kamínky na zemi, bál se zeptat
,,Copak je Henry?“ otočil se k němu s úsměvem na tváři, chytl ho lehce za bradu, aby se mu mohl podívat do očí. Úsměv se mu hned rozšířil, když viděl jeho lehce se červenající tváře, sklonil se k němu a dotkl se jeho rtů.

Znovu se otevřely dveře a přišla ona, ale už nevypadal tak mile. ,,Ty se taháš s ním?!“ nechápal jsem koho myslí, ale po chvilce mi to došlo

 ,,N-no a co? To je moje věc!“
,,Ne není … Já se tady o tebe celou dobu starám a potom zjistíš, že jsi s ním!“
Musel jsem se začít smát ,,Staráš? Celou dobu co jsem tady, jsem zavřený, ruce mám svázaný ani nevím proč a ten … ten kdo jsem chodí“ udělá se mi špatně, když si na to všechno vzpomenu ….
,,Mluvil tady někdo o mně?“ celý jsem ztuhl a potom se začal třást

 ,, Ale, ale snad se nebojí“ došel až ke mně ,,Potom všem, co jsme spolu dělali“ dotkl se mé tváře a já se hned odtáhl.
Bál jsem se toho, co se stane, nikdy jsem neměl rád, když se tady objevil a potom všem. Jen při pohledu na něj se mi vybavovalo to všechno. Jak se mě dotýká, jeho dech, slyšel jsem jeho steny, které se nesly místností. ,,N-nech mě být“ snažil jsem se od něj dotáhnout, ale nešlo to, byl jsem přivázaný k židli a nemohl dělat nic. Jen čekat co bude. Zavřel jsem oči a snažil se myslet na něco jinýho.

Pohladil mladšího po tváři a nemizel mu úsměv z tváře ,,Jak je to dlouho Ry?“ hladí ho prsty po tváři a jemně políbí na čelo.
,,Mm myslím .. myslím, že už čtyři nebo pět let Mi“ ovine mu ruce kolem pasu a dívá se do těch jeho očí, které se mu vždycky tak moc líbily. ,,Já se jen bál“ řekne potichu a schová obličej do jeho hrudi.
,,Bál a čeho?“
,,No … že, že se mi vysměješ“ zesílí svoje objetí a užívá si každou vteřinu, konečně může být s někým koho opravdu miluje.
,,Věř mi, že tobě bych to nikdy neudělal“ kousíček ho od sebe odtáhne a zase pohladí po tváři ,,Miluji jenom tebe Ry“ něžně Henryho políbí na rty.

Prudce otevřel oč, když ucítil něčí ruku na svém klínu. ,,Nech .. mě!“ zvedl hlavu a viděl před sebou muže, který si s ním každý večer chodil “hrát“, odvázal mu ruce a hned vzal do náruče. Chtěl sebou začít různě házet, ale několikrát zjistil, že to nemá cenu, pokaždé to bylo horší a on už nechtěl zažít víc bolesti.
,,Jak to, že dneska mlčíš“ položil ho na postel a Henry zůstal ležel, díval se někam do prázdna ,,Být tebou, tak mi odpovím“ muž mu vjel rukou do vlasů a zvedl ji. Henry jen sykl bolestí ,,Já tě donutím něco říct“ doslova z něho serval oblečení, pokud se tomu tak ještě dalo říct, vrhl se na jeho rty a rukou sjel hned k jeho kalhotám. Henry jen zaryl nehty do matrace a snažil se nevnímat , nemyslet, na to že je pryč od všech, které má rád, na to, že už je nikdy neuvidí. Už nikdy neuvidí ZhouMiho. Najednou otevřel rty v němém výkřiku, když ucítil prudkou bolest, která mu hned projela celým tělem. Zvedl hlavu a viděl, jak se na něj muž perverzně usmívá a nechce ani vědět, proč ho bolí pozadí.
Padl zase na postel ,,Já .. to nechci! Proč .. proč mi to děláte?“ naklonil hlavu na stranu a po tváři mu začaly stékat slzy ,,Nikdy jsem vám neublížil“ znovu se jeho obličej zkřivil bolestí, když ucítil, jak se v něm neznámý předmět pohnul ,,Přestaň“ muž se k němu natáhl a dravě ho políbil ,,Ubližuješ všem, nikdo tě nemá rád … Pochop to“
,,T-to není pravda“ špitne skoro neslyšně
,,Ne .. Je to jenom něco, co si namlouváš“ naklonil se k jeho uchu ,,Nikdo … nikomu teď nechybíš, ani si nevšimli, že jsi zmizel“
,,Není pravda“ zavrtí hned hlavou a cítí, jak mu po tváři stékají nové slzy ,,Mi .. tomu chybím“ řekne potichu a je připravený na to, jak dostane ránu do obličeje.
,,Komu chybíš?“ slyšel, jak začíná být muž naštvaný ,,Řekni to“
,,M-Mi“ otočí se na něj ,,Tomu chybím určitě“ řekne rozhodně a snaží se neuhnout pohledem. Hned jak, se na něj podívá a dostane do obličeje ránu pěstí ,,Já jsem ti říkal, jak to s ním je“ křikne na něj starší muž a dá mu další ránu. Ucítí pachuť krve ,,Ale on mi to říkal“ na chvilku se odmlčí ,,Několikrát a on by mi nelhal!“ křikne na něj ,,Nikdy! On je jediný, který mě opravdu miloval!“

,,M-Mi “ řekne potichu a stiskne mezi prsty prostěradlo na posteli
,,Promiň“ natáhne se k Henrymu a něžně ho políbí, vnikne do něj jedním prstem ,,Uvolni se … Co nejvíc, uvidíš, bude to dobrý“ znovu ho políbí a opatrně v něm prstem pohne, nechce mu ublížit. Chvilinku čeká a potom s prstem pomalu pohne, uslyší slabé zasténání. ,,Bolí?“ koukne na mladšího pod sebou …
,,N-ne“ odpoví a tváře mu lehce zčervenají, omotá mu ruce kolem krku a sám ho políbí, v polibku se odráží všechna láska, kterou k němu cítí.
Za několik minut si je ZhouMi jistý tím, že může přidat i druhý prst. Ucítí, jak se svaly kolem jeho prstů mírně stáhnou ,,Můžu?“ zvedne pohled k Henrymu ,,Jestli ne“
,, Mi … Já .. to chci“ snaží se co nejvíc uvolnit. Roztáhne o něco víc nohy od sebe a skousne si ret, když ucítí, jak v něm mizí další prst. Cítí, každý jejich pohyb a později se tomu neubrání a unikne mu z pootevřených úst hlasitější zasténání.
S každým pohybem prstů cítí, jak je Henry víc a víc uvolněni, nakonec se Henry sám pohne proti ZhouMiho prstům a slastně zasténá. ZhouMi to nevydrží to a přidá třetí prst a začne s nimi hned hýbat, nemůže se dočkat, až si Henryho konečně vezme. Když si je jistý tím, že je Henry dostatečně připravený, vezme do dlaně svoje vzrušení a zatlačí na jeho vstup, potom do něj pomalu vnikne, Henry se prohne v zádech a pevně semkne víčka k sobě. Natáhne k ZhouMimu ruce a ten se k němu skloní a políbí ,,Miluji tě Henry … A vždycky budu“ zašeptá do jeho rtů a v pomalém tempu začne přirážet.
,,Já tebe taky Mi“ vyjde vstříc jeho pohybům a omotá mu nohy kolem pasu, zasténá hlasitěji, protože Mi zrychlí svoje pohyby a najde to místo, které Rymu působí nepopsatelnou rozkoš. Je mu jedno, jestli je někdo uslyší nebo dokonce uvidí, byl se ZhouMim a to je pro něj to nejdůležitější

,,Nenávidím tě!“ křikne na něj dívka, která stojí u zdi a na všechno se dívá, jak ho muž mlátí, směje se mu do očí. ,,Už je v životě neuvidíš, budeš s námi dokonce “ klekne si k němu, protože s Henrym muž v záchvatu vzteku hodil o zem. Chytne ho za bradu a natočí obličej k sobě ,,Už nikdy neuvidíš toho svého ZhouMiho!“
Henry uhne pohledem a snaží se před ní nebrečet, ale ta slova bolí víc než jakákoliv rána. Nakonec ho tam nechá ležet a odejde, Henrymu se spustí nové slzy a dívá se za dívkou, která mizí ve dveřích společně s mužem.