I´m sorry, but ... (13/14)

I'm sorry ...but Chapter13
Fandom: B2ST objeví se i GD a T.O.P
Pairing: GD/Hyunseung, Yoseob/Hyunseung, Junhyung/Hyunseung
Věková hranice: 15-18   

Yoseob sebou někdy cukl, jak se lekl.  Zazvonil mobil a oba se lekly ,,Nezvedej to, víš co se stalo v tom filmu“
,,Vím, ale no to nechce přestat zvonit“ seděli na posteli vedle sebe a drželi se za ruce ,,Na tohle, se už nikdy dívat nebduuuu!“ zakryl si peřinou hlavu.

CHAPTER13

Yoseob se mezi tím natáhl pro mobil ,,N-no?“
,,Ruším?“
,,Jiyong!“ vykřikl Yoseob radostně, když zjistil, že to není žádný divný hlas, který mu bude vyhrožovat ,,Co potřebuješ?“
,,Já jenom, jestli by nevadilo, kdybych se dneska stavil. Už jsem volal i Hyunseungovi, ale ten má asi vypnutej mobil“
,,Myslím, že klidně můžeš dojít“
,,Dobře, tak já se pak ještě ozvu“ zavěsil a Yoseob potom dal mobil zpátky na stolek. Odkryl Hyunseungovi hlavu,,Seungie?“
,,Nejsem tady…“ měl zavřené oči, když uslyšel další křik, chytl se Yoseoba kolem pasu a odmítal se pustit.,,Jestli ještě někdy pustíš tohle, tak se s tebou nebudu bavit a budeš spát v jiným pokoji“
Yoseob to vypnul ,,Už jsem to vypnul“
,,Fakt?“
,,Jo…“ sklonil se k němu a políbil ho ,,Myslím, že můžeme dělat něco jinýho“
,,Yoseob, já… já nevím“
Hyunseung ležel na zádech, Yoseob ležel vedle něho na boku a podepíral si hlavu ,,Musíš chtít ty, já tě nemůžu do ničeho nutit“ letmý polibek na tvář
,,Promiň“
,,Junhyung JÁ TĚ ASI ZABIJU“ nadával v duchu Yoseob ,,To nevadí“
,,Ale jo vadí“ Hyunseung se posadil ,,Nedivil bych se kdyby sis teď někoho našel místo mě, ale já… prostě to nejde. Ne, že bych nechtěl, ale když zavřu oči, tak ho pořád slyším a vidím a asi se z toho zblázním. Proč to udělal…“
Yoseob si klekl na posteli, chtěl Hyunseungovi pomoc, ale nevěděl a asi ani neměl jak. Položil mu ruku na tvář ,,Netrap se tím a neboj nikoho jinýho si nenajdu“
Hyunseung k němu natáhl ruce ,,Díky“ Yoseob se k němu natáhnul a objal ho.

,,Jun, nechceš dneska někam zajít, myslím, že se nudíš stejně jako já. Navíc můžeme potkat pár holek, co ty na to?“
,,Jako teď někam jít?“
,,No jasně, odpoledne je dlouhý a noc ještě delší, máme volno“
,,Tak fajn kdy a kde?“
,,Hmm čekej na mě v parku, tam jako vždycky a pak se domluvíme, kam půjdeme.“
,,Fajn“
TOP zavěsil ,,Počkej, dneska si to užiješ víc než normálně“
Šel do skříně a vzal si něco na sebe, netrvalo mu to moc dlouho a mohl vyrazit. Došel až k parku kde viděl čekat Junhyunga, seděl na lavičce a díval se kolem sebe. Když ho TOP viděl začal se v něm probouzet vztek, který se snažil celou dobu potlačit ,,Klid, nemůžeš k němu přijít a dát mu hned ránu do toho jeho blbýho ksichtu“ zaťal ruku v pěst a šel k lavičce
,,Jun…“
,,Už jsi tady? Tak, kam půjdeme“
,,Zase si sedni“ TOP se posadil, Junhyung moc nechápal, ale taky se posadil ,,Něco jsem slyšel“
,,A co?“
TOP dal ruku kolem jeho ramen ,,Jak sis to s někým rozdal v baru“
,,J-já?“ začal být malinko nervózní
,,Jo ty, nikdo jinej a že ten dotyčnej s tím nesouhlasil“
,,A kdo ti to říkal?“ 

TOP se na něho podíval a hned mu dal ránu do obličeje ,,Takže ty mi ani nepopřeš, že by to třeba nebyla pravda?“ Junhyung se držel za nos, ze kterého začala téct krev. TOP ho chytl za mikinu a vytáhl na nohy, držel si ho a dal mu další ránu pěstí, tentokrát mu tekla krev u ze rtu ,,Jak si mu to mohl udělat! To si říkáš jeho kámoš?!“ chytl ho za rameno a kolenem ho kopl do břicha, Junhyung se sesunul k zemi, ale TOP ho zase vytáhl na nohy
,,A-ale já netušil, že… že se tohle vůbec stane“
,,Nic neříkej, ty si mu to vlastně nechtěl udělat že?“ Junhyung měl sklopenou hlavu, TOP ho chytl za vlasy a hlavu mu zaklonil ,,Tohle ti jenom tak neprojde“ dal mu další ránu do břicha a nechal Junhyunga padnout na zem,, Za to bych tě nejradši zabil a nejsem jedinej!“
,,Co, ještě by sem došli jeho teplý kamarádi Jiyong, ten jeho Yoseob, Kikwang?“
,,Ty můžeš ještě mluvit?“ kopl ho do břicha ,,Neboj za chvilku nebudeš vědět o ničem, protože tě sice nezabiju, ale to je jedno“
Sedl si na něho obkročmo a chytl ho za mikinu,, Tohle je za Hyunseunga, nikdy si na něho neměl takhle sahat, víš o tom, že tohle nesnáším když někdo dělá. A hlavně, když to udělá někomu s kým se bavím“
Další rána, Junhyung začala kašlat. Obličej měl celý od krve a nateklý, bolelo ho celé tělo a nemohl se ani pohnout. Přestával vnímat, co na něho TOP křičí, najedou byla všude tma.
TOP se zastavil ,,Junhyung?“ on mu ale neodpovídal ,,A tak vypadá, že má dost“ pustil ho, zjistil, jestli dýchá, posadil se na lavičku a čekal, jestli se neprobere.

 Mezi tím vytočil číslo Jiyonga ,,TOP?“
,,Jo, jsem to já. Leží přede mnou na zemi a asi je mimo“
,,Kdo?“
,,Jun“
,,Jako mimo, že je v bezvědomí?“
,,Jo, aspoň myslím, kontroloval jsem, jestli dýchá a dýchá. Tak půjdu domů“
,,P-počkat, to ho tam necháš ležet?“
,,A proč ne? Ještě se o něho budu starat ne? Navíc se teď trochu pohnul, tak doleze domů sám.“
,,Achjo… Jak chceš“
,,Jiyong, on si to zasloužil“
,,Já vím“
Zvedl se a šel domů, dál se o něho nestaral. Už ho nechtěl nikdy vidět, za to co udělal. Dával si pozor, aby je nikdo neviděl. Došel domů s dobrým pocitem, konečně mu dal někdo co pro to. To, jak se dostane domů, ho opravdu nezajímalo.

Hyunseungova matka zaklepala na dveře od jeho pokoje a vešla dovnitř, viděla jak spolu leží na posteli a  Yoseob spal.
,,Hyunseung, je tady Jiyong“
,,Tak ať jde klidně sem“ opatrně se zvedl z postele, aby nevzbudil Yoseba a šel se rychle převléct do něčeho jiného. Akorát si oblékal tričko, když někdo zaklepal na dveře, Hyunseung tam šel a otevřel ,,Jsem rád, že jsi přišel“ pustil ho do pokoje, Jiyong si všiml jak Yoseob spí. Posadil se na židli u stolu a Hyunseung na kraj postele.
,,Víš, že nám to Yoseob všechno řekl“
,,Jo vím a taky to, že ho měl TOP dneska zmlátit“
,,Už se stalo. Než jsem šel sem, tak mi volal. A víš jako on dokáže člověka zřídit“
,,Vím, ale myslím, že by asi nic jinýho nezabralo. Teda aspoň doufám, že to zabere, protože.. protože se nechci bát někam jít a mít strach z toho, že ho potkám a on mi zase něco udělá. Je to divný, když si vezmu, že jsme byli skoro nejlepší kámoši, nechápu to, co to do něho najednou vjelo“
,,Myslím, že to nechápeme nikdo, ale snad ti dá pokoj, protože na tom nebude moc dobře“
,,Ty si ho už viděl?“
,,Ne, ale říkal jsem, volal mi TOP a říkal, že byl v bezvědomí a asi se probíral“
Hyunseung sklopil hlavu ,,Můžu za to já, kdyby se to nedozvěděl nic z toho by se nestalo. S nikým bych se nepohádal, on by teď neležel na zemi někde polomrtvej“
,,Jenže ty ses s ním pohádal před tím, než si odjel a kdyby se s ním nepohádal tak by ses nedal dohromady s Yoseobem“
Hyunseung se otočil ,,Já vím, ale stejně za to můžu já“
,,Nemůžeš vůbec za nic“

,,Kdo, za co nemůže?“ Yoseob se probudil a protáhnul se, potom se posadil a díval se na oba dva.
,,Myslím, že už půjdu…“
,,Tak brzo?“
,,Ty jsi celou dobu spal, co jsem tady byl“
,,Ale já jsem nespal dlouho“ podíval se na hodiny na stole ,,Ups… tak spal no“
,,No vidíš, tak já jdu“
,,Mám jít s tebou?“
,,To je dobrý, mějte se“
Jiyong odešel a Yoseob pořád seděl na posteli, měl rozcuchané vlasy a díval se před sebe. Hyunseung se na něho díval ,,Co ta koukáš?“
,,Nekoukám“
,,Ale jo“
,,A divíš se mi?“
,,Hmmm ani ne“
,,Jo, víš o tom,že se brzy budeme vracet zpátky?“
,,Cože?“
,,No jo“ Hyunseung stál u skříně a vybíral si oblečení ,,Zase se budeš muset učit a budeš muset chodit domů. Protože jsi sám říkal, že to máš kousek.“
,,No domů jezdit nebudu, budu pořád s tebou na pokoji. A víš proč? Protože by ti tam mohli někoho dát a takhle nebudou moct“
,,A nemyslíš, …že je to zbytečný vyhazování peněz? Sakra“ díval se na hromadu oblečení, která mu vypadla ze skříně
,,Tak můžeš bydlet se mnou u nás“
,,No to nemůžu“
,,Proč?“
Hyunseung se otočil ,,To myslíš vážně? Nemůžu se k vám jenom tak nastěhovat a pak si u vás v pohodě bydlet“
,,Ale joo a já bych byl pořád s tebou“
,,Jenže to nejde“  Začal se převlíkat a ani si neuvědomil, že tam s ním Yoseob je. Od té doby co se mu stalo to, s Junhyungem se převlíkal v koupelně ,,Navíc tvoji rodiče by s tím určitě nesouhlasili a já než bych přemluvil mamku, tak by to trvalo moc dlouho“ 

Yoseob seděl a mlčel, díval se na Hyunseunga, který se před ním převlíkal. Snažil se na něho netlačit ,,Víš.. víš o tom, že ses přede mnou právě převlíknul“
Hyunseung se na sebe podíval ,,No, vypadá že jo. Ale to je dobře, asi to už bude dobrý … doufám“
,,To já taky“ (Doufám, že to bude co nejdřív) Podíval se ke skříni, kde byl skloněný Hyunseung, Yoseob zvedl deku ,,Proč?“
,,Říkal jsi něco?“
,,CO? Ne, nic dobrý“ (Když už se přede mnou převlíknul, tak bych s ním mohl, ale ne… Jenže) zase se podíval na Hyunseunga (Prooooč to dělá! Seungie Seungie. YOSEOB!!!) okřikl v duchu sám sebe,, A skusíš se aspoň zeptat? Naši stejně pořád někam jezdí, tak jsem doma sám a nebo s tebou, teda já jsem s tebou skoro pořád“
,,No vidíš, tak nemá cenu se ani ptát“
,,Ale uvědom si, kolik lidí tam chodí po chodbách a kolikrát už nás málem slyšeli… nebo někdo vlítnul do pokoje“
Hyunseung se zamyslel a malinko se začervenal ,,No, to máš sice pravdu“

,,Tak se bude dneska domlouvat!“ chtěl se zvednout z postele, ale pak se zastavil ,,Za chvilku budeme domlouvat“