Fandom: B2ST objeví se i GD a T.O.P
Pairing: GD/Hyunseung, Yoseob/Hyunseung, Junhyung/Hyunseung
Věková hranice: 15-18
,,Co tam děláš?“
,,Sprchuju se, nemusíš sem chodit, hned jsem tam“
Sundal ruku z kliky, chystal se že za ním půjde, ale když mu řekl že tam chodit nemá, tak tam nešel. Čekal na něho v pokoji mezi tím si psal s Jiyongem, který byl zvědavý na to, co mu chce Yoseob říct.
CHAPTER11
Jiyong seděl v pokoji, když mu najednou došla zpráva od
neznámého čísla, na konci byl podepsaný Yoseb ,,On ví co se stalo! Mohlo mě to,
ale napadnout, teda já jsem ti tím byl jistý, ale stejně“ hned mu odepsal,,Tak
jo, odpoledne to budu vědět taky a jestli mu udělal něco hnusnýho, tak si to
užije TOP není moc milej, když udělá někdo něco jeho kámošům“ položil mobil na
stůl…
Hyunseung se vrátil do pokoje a Yoseob se díval ven
z okna,,Co děláš?“
Otočil se na něho ,,Donesl jsem ti snídani a potom musím donést to nádobí dolů a odpoledne se sejdu s Jiyongem, už jsem mu psal, že vím co se stalo. Ty, nikam chodit nemusíš, budu tam jenom chvilku“
Hyunseung se posadil na postel a díval se na jídlo, neměl moc chuť na jídlo,,Já asi hlad nemám“
,,Ale jo, od včera si nic, ale vůbec nic nejedl, už teď jsi dost hubený“
,,Jenže, já opravdu hlad nemám…“
,,Ale jo, já tady budu sedět do té doby, dokud se aspoň trochu nenajíš“
Hyunseung se podíval na jídlo a potom na Yoseoba ,,No fajn, ale stejně toho moc nebude“
,,To mi je jedno, něco málo, je pořád lepší než nic“
Seděl tam, dokud něco nesnědl, potom Yoseob odnesl věci zpátky do kuchyně a vrátil se ,,Co budeme dělat?“
,,V kolik se máš sejít s Jiyongem?“
Podíval se na hodiny,, Ještě mám čas, tak můžeme jít třeba ven?“
,,No… dobře“ Hyunseung se převlíknul a šli spolu ven,, Co budete s Jiyongem dělat?“
,,Kdy?“
,,Až mu řekneš co Jun udělal“ posadili se na lavičku
,,Proč?“
,,Protože mi je jasný, že mu něco uděláte“
Yoseob se k němu otočil ,,Ale tohle se nedá jenom tak přejít a myslím, že přes rodiče, to nechce řešit nikdo, tak se to vyřeší takhle“
,,Hm..“
Otočil se na něho ,,Donesl jsem ti snídani a potom musím donést to nádobí dolů a odpoledne se sejdu s Jiyongem, už jsem mu psal, že vím co se stalo. Ty, nikam chodit nemusíš, budu tam jenom chvilku“
Hyunseung se posadil na postel a díval se na jídlo, neměl moc chuť na jídlo,,Já asi hlad nemám“
,,Ale jo, od včera si nic, ale vůbec nic nejedl, už teď jsi dost hubený“
,,Jenže, já opravdu hlad nemám…“
,,Ale jo, já tady budu sedět do té doby, dokud se aspoň trochu nenajíš“
Hyunseung se podíval na jídlo a potom na Yoseoba ,,No fajn, ale stejně toho moc nebude“
,,To mi je jedno, něco málo, je pořád lepší než nic“
Seděl tam, dokud něco nesnědl, potom Yoseob odnesl věci zpátky do kuchyně a vrátil se ,,Co budeme dělat?“
,,V kolik se máš sejít s Jiyongem?“
Podíval se na hodiny,, Ještě mám čas, tak můžeme jít třeba ven?“
,,No… dobře“ Hyunseung se převlíknul a šli spolu ven,, Co budete s Jiyongem dělat?“
,,Kdy?“
,,Až mu řekneš co Jun udělal“ posadili se na lavičku
,,Proč?“
,,Protože mi je jasný, že mu něco uděláte“
Yoseob se k němu otočil ,,Ale tohle se nedá jenom tak přejít a myslím, že přes rodiče, to nechce řešit nikdo, tak se to vyřeší takhle“
,,Hm..“
,,Ale, ale koho pak to tady máme?“
Hyunseung sklopil hlavu a Yoseob ho chytl za ruku ,, Můžete se přestat držet aspoň venku?“
,,Dej nám pokoj!“
,,Proč?“
,,Už jsi mu snad ublížil dost tím, co jsi mu udělal“
,,Já jenom jsem mu dal to, co chtěl on sám“
Hyunseung se na něho podíval ,,Já jsem to nechtěl a ty to víš!“
,,To tvrdíš teď, ale je to jenom slovo proti slovu“ šel kolem lavičky a zastavil se až u Hyunseunga, sklonil se k němu ,,Jednou stejně přijdeš sám“
Yoseob se hned zvedl ,,Dej mu pokoj!“
Junhyung se zvedl a podíval se na Yoseoba, nic neřekl a odešel. Hyunseung se celý třásl,,To bude dobrý, nebude tě otravovat… uvidíš“ přitáhl si k sobě třesoucího se Hyunsenga a objal ho.
,,Nikdy jsem ho takovýho neviděl, nikdy by mě ani nenapadlo, že by se takhle mohl chovat“
,,Já vím“
V kapse mu začal zvonit mobil,,Seungie, půjdeme už domů a já potom půjdu za Jiyongem“
Přikývnul a šli domů, odvedl ho až k domu,,Už budu muset jít nevadí?“
,,To.. to je dobrý, já to zvládnu, doma není“ usmál se na Yoseoba, objal ho a otevřel dveře a vešel dovnitř. Yoseob ještě chvilku čekal, potom šel na domluvené místo.
Když přicházel do parku viděl tam Jiyonga ještě s někým ,,Tak jsem tady“
,,To je dobře, tohle je TOP“
TOP mu podal ruku,,Viděl jsem tě včera s Hyunseungem a Jiyong říkal, žee s ním chodíš?“
,,Jo… chodím“
,,No dobrý, o tom si vykládejte jindy, co se stalo Hyunseungovi“
Yoseob se posadil,,Asi bude lepší když si sedneš“ ukázal na místo vedle sebe ,,Víš jak jsem odešel s Hyunseungem a ještě předtím se bavil s Junhyungem“
,,No?“
,,Tak, mi potom Hyunseung řekl, co se stalo“
,,Tak mi to konečně řekni“
,,Dobře, ale nebude se ti to líbit stejně jak mně. On Hyunseunga … no … znásilnil“
,,COŽE?“ oba mu řekli najednou a dívali se na něho ,,T-to nemyslíš vážně, vždyť by to… Jun“
,,Já ho zabiju“ TOP promluvil a hned se zvedl ,,Tohle mu dělat neměl!“
,,Nemusíš ho zabíjet, jenom prostě budeme muset udělat něco, po čem mu dá konečně pokoj“
,,No fajn, tak ho jenom zmlátím, ale tak že se ani nedoplazí dom“
,,Uklidni se, budeš ho moc zmlátit, i kdybych ti řekl, ať to neděláš, tak to stejně uděláš“
,,Hyunseung to ví, že jsi nám to řekl?“
,,Jo vím, řekl jsem mu to včera, chtěl jít i sem“
Hyunseung sklopil hlavu a Yoseob ho chytl za ruku ,, Můžete se přestat držet aspoň venku?“
,,Dej nám pokoj!“
,,Proč?“
,,Už jsi mu snad ublížil dost tím, co jsi mu udělal“
,,Já jenom jsem mu dal to, co chtěl on sám“
Hyunseung se na něho podíval ,,Já jsem to nechtěl a ty to víš!“
,,To tvrdíš teď, ale je to jenom slovo proti slovu“ šel kolem lavičky a zastavil se až u Hyunseunga, sklonil se k němu ,,Jednou stejně přijdeš sám“
Yoseob se hned zvedl ,,Dej mu pokoj!“
Junhyung se zvedl a podíval se na Yoseoba, nic neřekl a odešel. Hyunseung se celý třásl,,To bude dobrý, nebude tě otravovat… uvidíš“ přitáhl si k sobě třesoucího se Hyunsenga a objal ho.
,,Nikdy jsem ho takovýho neviděl, nikdy by mě ani nenapadlo, že by se takhle mohl chovat“
,,Já vím“
V kapse mu začal zvonit mobil,,Seungie, půjdeme už domů a já potom půjdu za Jiyongem“
Přikývnul a šli domů, odvedl ho až k domu,,Už budu muset jít nevadí?“
,,To.. to je dobrý, já to zvládnu, doma není“ usmál se na Yoseoba, objal ho a otevřel dveře a vešel dovnitř. Yoseob ještě chvilku čekal, potom šel na domluvené místo.
Když přicházel do parku viděl tam Jiyonga ještě s někým ,,Tak jsem tady“
,,To je dobře, tohle je TOP“
TOP mu podal ruku,,Viděl jsem tě včera s Hyunseungem a Jiyong říkal, žee s ním chodíš?“
,,Jo… chodím“
,,No dobrý, o tom si vykládejte jindy, co se stalo Hyunseungovi“
Yoseob se posadil,,Asi bude lepší když si sedneš“ ukázal na místo vedle sebe ,,Víš jak jsem odešel s Hyunseungem a ještě předtím se bavil s Junhyungem“
,,No?“
,,Tak, mi potom Hyunseung řekl, co se stalo“
,,Tak mi to konečně řekni“
,,Dobře, ale nebude se ti to líbit stejně jak mně. On Hyunseunga … no … znásilnil“
,,COŽE?“ oba mu řekli najednou a dívali se na něho ,,T-to nemyslíš vážně, vždyť by to… Jun“
,,Já ho zabiju“ TOP promluvil a hned se zvedl ,,Tohle mu dělat neměl!“
,,Nemusíš ho zabíjet, jenom prostě budeme muset udělat něco, po čem mu dá konečně pokoj“
,,No fajn, tak ho jenom zmlátím, ale tak že se ani nedoplazí dom“
,,Uklidni se, budeš ho moc zmlátit, i kdybych ti řekl, ať to neděláš, tak to stejně uděláš“
,,Hyunseung to ví, že jsi nám to řekl?“
,,Jo vím, řekl jsem mu to včera, chtěl jít i sem“
TOP se zvedl a začal chodit tam a zpátky,, Jestli ho teď
ještě uvidím, tak ho zabiju, časem se malinko uklidním, ale až ho zase
uvidím tak si na to všechno vzpomenu, ale prostě ho zmlátím“
Oba se na TOPa podívali, Jiyong věděl, co TOP dokáže a Yoseob si to dokázal představit.
,,Tak fajn, zítra s ním půjdu a ven a potom si povykládá s mou rukou“ TOP odešel a nechal je tam
,,Myslíš, že to byl dobrej nápad?“
,,Nevím, ale něco si za to určitě zaslouží, nemůže mu to jenom tak projít“
,,Ty ho pořádně neznáš, já nevím proč to udělal, ale normálně by to neudělal“
,,To se ho zastáváš? Viděl jsi jak potom Hyunseung vypadal? Neviděl, držel jsem ho v náruči a pokoušel se ho uklidnit, vypadal tak zranitelně“
,,Nezastávám, jenom to prostě nechápu, ale už půjdu a řekni Hyunseungovi, že se stavím co nejdřív“
,,Dobře“ zvedl se a šel domů
Oba se na TOPa podívali, Jiyong věděl, co TOP dokáže a Yoseob si to dokázal představit.
,,Tak fajn, zítra s ním půjdu a ven a potom si povykládá s mou rukou“ TOP odešel a nechal je tam
,,Myslíš, že to byl dobrej nápad?“
,,Nevím, ale něco si za to určitě zaslouží, nemůže mu to jenom tak projít“
,,Ty ho pořádně neznáš, já nevím proč to udělal, ale normálně by to neudělal“
,,To se ho zastáváš? Viděl jsi jak potom Hyunseung vypadal? Neviděl, držel jsem ho v náruči a pokoušel se ho uklidnit, vypadal tak zranitelně“
,,Nezastávám, jenom to prostě nechápu, ale už půjdu a řekni Hyunseungovi, že se stavím co nejdřív“
,,Dobře“ zvedl se a šel domů
Hyunseung seděl v pokoji u počítače, každou chvilku se
díval na hodiny, zdálo se mu, že je Yoseob pryč moc dlouho.
Když slyšel jak se jeho matka s někým baví, vyběhl z pokoje, ale když viděl Junhyunga zastavil ,,Seungie, jak se máš?“
,,C-co tady děláš?“ podíval se na nechápající výraz své matky, která se na něho dívala ,,Mohl bys jít domů?“
,,Ale, já jsem za tebou přišel, jenom si chci promluvit“
,,Běž pryč! Já.. já se s tebou nechci bavit!“
,,Myslím, že bys měl jít“ jeho matka šla ke dveřím a otevřela je,,Zkus se stavit někdy jindy, třeba to bude lepší“
,,Ale já se určitě vrátím“ podíval se na Hyunseunga, který se posadil na schody. Zavřeli se dveře a on se celý roztřásl ,,Co se stalo?“
,,N-nic se nestalo, jenom nechci aby sem chodil“
,,Proč?“
Podíval se na ni, měl co dělat aby se nerozbrečel ,,Jenom mu prostě příště řekni, že nejsem doma“
,,Tak mi to řekni“
,,Prostě… jsem se s ním pohádal, protože nevím proč, ale vadí mu to, že jsem s Yoseobem“ nechtěl jí říkat co se stalo, proto si něco vymyslel ,,Budu nahoře“ zvedl se, udělal pár kroků a někdo zase zazvonil ,,Nejsem tady“
,,No dobře, ale stejně si mi neřekl všechno a já jsem tvoje matka a nenechám se jenom tak odbýt“ došla ke dveřím a otevřela, stál tam Yoseob ,,Ty, jdeš semnou“ otočila a šla do obývacího pokoje, kde se posadila na sedačku a ukázala na místo vedle sebe ,,Sedni si a řekni mi co se stalo, ty to určitě víš“
,,Proč?“
,,Byl tady Junghyun a Hyunseung ho vyhodil a potom se málem sesypal. Něco se muselo stát, mně řekl, že jenom nemůže překousnout to, že je teď s tebou, ale já vím, že je v tom ještě něco jinýho.“
,,On tady byl?“
Jenom přikývla ,,Ale já chci vědět co se stalo“
,,Hyunseung vám to neřekl“
,,Ne“
,,Víte, já nevím… nevím jestli chce aby jste to věděla teď. Já za ním zajdu a promluvím s ním a potom vám všechno řeknu“
,,Ale určitě“
,,Slibuju“ odešel do hyunseungova pokoje. Otevřel dveře, Hyunseung seděl na zemi opřený o postel a díval se z okna, Yoseob se posadil vedle něho ,,On byl tady?“
,,Jo..“ utřel si rukou slzy, které mu tekly po tváři ,,Řekl jsi něco?“
,,Tvojí mamce? Ne, ale budu jí to muset říct“
,,A potom si řekne, že její jediný dítě teď vypadá jako děvka, když tady dá každýmu?“
,,Nebude si to myslet, je to tvoje matka, navíc si o tebe dělá starosti, takže půjdeme dolů a řekneme jí to jo?“
,,Ale já teď nechci, ani ne před pěti minutami tady byl a sám mi řekl, že ho stejně ještě uvidím“
Když slyšel jak se jeho matka s někým baví, vyběhl z pokoje, ale když viděl Junhyunga zastavil ,,Seungie, jak se máš?“
,,C-co tady děláš?“ podíval se na nechápající výraz své matky, která se na něho dívala ,,Mohl bys jít domů?“
,,Ale, já jsem za tebou přišel, jenom si chci promluvit“
,,Běž pryč! Já.. já se s tebou nechci bavit!“
,,Myslím, že bys měl jít“ jeho matka šla ke dveřím a otevřela je,,Zkus se stavit někdy jindy, třeba to bude lepší“
,,Ale já se určitě vrátím“ podíval se na Hyunseunga, který se posadil na schody. Zavřeli se dveře a on se celý roztřásl ,,Co se stalo?“
,,N-nic se nestalo, jenom nechci aby sem chodil“
,,Proč?“
Podíval se na ni, měl co dělat aby se nerozbrečel ,,Jenom mu prostě příště řekni, že nejsem doma“
,,Tak mi to řekni“
,,Prostě… jsem se s ním pohádal, protože nevím proč, ale vadí mu to, že jsem s Yoseobem“ nechtěl jí říkat co se stalo, proto si něco vymyslel ,,Budu nahoře“ zvedl se, udělal pár kroků a někdo zase zazvonil ,,Nejsem tady“
,,No dobře, ale stejně si mi neřekl všechno a já jsem tvoje matka a nenechám se jenom tak odbýt“ došla ke dveřím a otevřela, stál tam Yoseob ,,Ty, jdeš semnou“ otočila a šla do obývacího pokoje, kde se posadila na sedačku a ukázala na místo vedle sebe ,,Sedni si a řekni mi co se stalo, ty to určitě víš“
,,Proč?“
,,Byl tady Junghyun a Hyunseung ho vyhodil a potom se málem sesypal. Něco se muselo stát, mně řekl, že jenom nemůže překousnout to, že je teď s tebou, ale já vím, že je v tom ještě něco jinýho.“
,,On tady byl?“
Jenom přikývla ,,Ale já chci vědět co se stalo“
,,Hyunseung vám to neřekl“
,,Ne“
,,Víte, já nevím… nevím jestli chce aby jste to věděla teď. Já za ním zajdu a promluvím s ním a potom vám všechno řeknu“
,,Ale určitě“
,,Slibuju“ odešel do hyunseungova pokoje. Otevřel dveře, Hyunseung seděl na zemi opřený o postel a díval se z okna, Yoseob se posadil vedle něho ,,On byl tady?“
,,Jo..“ utřel si rukou slzy, které mu tekly po tváři ,,Řekl jsi něco?“
,,Tvojí mamce? Ne, ale budu jí to muset říct“
,,A potom si řekne, že její jediný dítě teď vypadá jako děvka, když tady dá každýmu?“
,,Nebude si to myslet, je to tvoje matka, navíc si o tebe dělá starosti, takže půjdeme dolů a řekneme jí to jo?“
,,Ale já teď nechci, ani ne před pěti minutami tady byl a sám mi řekl, že ho stejně ještě uvidím“
,,Řekneme jí to“ objal Hyunseunga ,,A Junhyunga se bát
nemusíš“ políbil ho do vlasů a pořád držel. Seděli tam spolu a oba mlčeli,
Yoseob se díval ven a přemýšlel, jak asi dopadne Junhyung. Hyunseungovi se
podařilo usnout v jeho náruči.
,,Jsem zvědavej, jak to zítra všechno dopadne“
,,Co jak dopadne?“
,,Já jsem myslel, že spíš?“
,,Tak na půl, ale slyšel jsem tě“ zvedl hlavu ,,Mluvil jsi s Jiyongem?“
,,Jo mluvil a byl tam i TOP“
,,Aha…“
,,Jsem zvědavej, jak to zítra všechno dopadne“
,,Co jak dopadne?“
,,Já jsem myslel, že spíš?“
,,Tak na půl, ale slyšel jsem tě“ zvedl hlavu ,,Mluvil jsi s Jiyongem?“
,,Jo mluvil a byl tam i TOP“
,,Aha…“
Jejich matka stála u dveří ,,Chci si s vámi promluvit“
Žádné komentáře:
Okomentovat