Fandom: B2ST
Pairing: GD/Hyunseung, Yoseob/Hyunseung, Junhyung/Hyunseung
Věková hranice: 15-18
Čtěte, komentuje a hlavně se snažte ignorovat, některý chyby, já se opravdu snažím
Hyunseung šel pomalu, poslouchal písničky, které mu hrály ve sluchátkách. Když ho někdo chytl za rameno, tak na chvilku ztuhl, protože nevěděl kdo to je. Když se otočil a stál tam Junhyung, oddechl si, ale potom si vzpomněl na to, co viděl. ,,Co tady děláš? Lekl jsem se tě!“
,,Promiň, já nechtěl“ mile se na něho usmál a Hyunseungovi se hned rozbušilo srdce. ,,Proč se na mě takhle nesměješ pořád, ještě bys mě mohl třeba políbit a potom se na mě takhle usmát, ale ne. Ty mě místo toho vyděsíš k smrti“
CHAPTER ONE
,,Hyunseung!“ přiběhl malý
chlapec a objal svého kamaráda, který seděl na lavičce v parku ,,Proč jsi
na mě nepočkal?“
,,Kdy jsem měl čekat?“
Pustil ho z objetí a koukl se na něho,,No hned jak skončila škola“
,,Aha… já.. na to asi zapomněl“ sklopil hlavu a ruce položil do klína. ,,Zlobíš se?“ podíval se na něho smutným pohledem a chlapec vedle něho ho zase objal.
,,Já se na tebe nezlobím, ale příště na mě počkej, taky jsem se mohl ztratit“ sedl si blíž k němu ,,Hyunseung chce abych se ztratil?“
Chlapec se na něho udiveně podíval,,Já? Ne ne ne ne, nechci aby se Junhyung ztratil“
Vyskočil na nohy a stoupl si před chlapce ,,Tak vidíš, nechceš abych se ztratil….Tak na mě musíš vždycky čekat“
,,Kdy jsem měl čekat?“
Pustil ho z objetí a koukl se na něho,,No hned jak skončila škola“
,,Aha… já.. na to asi zapomněl“ sklopil hlavu a ruce položil do klína. ,,Zlobíš se?“ podíval se na něho smutným pohledem a chlapec vedle něho ho zase objal.
,,Já se na tebe nezlobím, ale příště na mě počkej, taky jsem se mohl ztratit“ sedl si blíž k němu ,,Hyunseung chce abych se ztratil?“
Chlapec se na něho udiveně podíval,,Já? Ne ne ne ne, nechci aby se Junhyung ztratil“
Vyskočil na nohy a stoupl si před chlapce ,,Tak vidíš, nechceš abych se ztratil….Tak na mě musíš vždycky čekat“
O pět let později…
,,Jun!“
,,CO je?“ chlapec se posadil v lavici a díval se kolem sebe, kdo na něho volá. Viděl stát ve dveřích svého přítele, se kterým se zná už hodně dlouho, sám přestal počítat, kolik to je let. ,,Víš, že mě nemáš budit“
,,Ale já tě budit můžu…“ vešel do třídy a všechny holky se po něm hned začali otáčet. Všimli si toho, jak vypadá, byl drobounký. Když měl delší vlasy, vypadal jako holka, někteří se mu smáli, ale jiným se to líbilo.
Sedl si na volnou židli, která tam byla a posadil se ,,Vymyslel jsem novou sestavu, teda teprve jsem na ní začal dělat, ale bude lepší než ta minule“ zvedl se ze židle a hned mu začal některé kroky ukazovat.
Junhyung, si ale všímal někoho jiného, kdo právě věšel do třídy. Byla to jeho spolužačka, dlouho se mu líbila i Hyunseung to věděl. ,,Vnímáš mě?“
,,Chceš to opravdu vědět?“
,,Aaa fajn, radši mi to neříkej. Už půjdu, stejně nevnímáš“ zvedl se a omylem vrazil do jedné z dívek, která se malinko začervenala a hned omluvila. Hyunseung se na ni jenom usmál a vyšel ven ze třídy, stihl si všimnout toho, jak se Junhyung zvedl a šel k ní. Hyunseung jí neměl rád, brala mu něco, co mělo být jenom jeho. Vždycky, když se někde objevila Junhyung ho začala ignorovat a mohl na ní oči nechat.
Odešel na záchody a omyl si obličej,,Co sis myslel? Sice jste kámoši, ale tím to pro tebe hasne. On chce být s ní a ty nemáš šanci“
Dokola si opakoval tyhle slova a snažil se na něho přestat myslet. ,,Co tady děláš?“
,,Já… no co se na záchodech asi tak dělá?“
,,Fajn, blbá otázka…“ odešel do jedné z kabinek a Hyunseung odešel zpátky do své třídy, kde byli JiYong a SeungHyun.
,,Kde jsi byl?“
,,Za Junem, ale víš co, přišla do třídy ona a už mě nevnímal“
,,Stojí ti to za to?“
Hyunseung jenom přikývnul a sedl si do své lavice. Do třídy přišla učitelka a on se díval z okna, jako každou hodinu. Za chvilku mu na lavici přistál papírek
,,Jun!“
,,CO je?“ chlapec se posadil v lavici a díval se kolem sebe, kdo na něho volá. Viděl stát ve dveřích svého přítele, se kterým se zná už hodně dlouho, sám přestal počítat, kolik to je let. ,,Víš, že mě nemáš budit“
,,Ale já tě budit můžu…“ vešel do třídy a všechny holky se po něm hned začali otáčet. Všimli si toho, jak vypadá, byl drobounký. Když měl delší vlasy, vypadal jako holka, někteří se mu smáli, ale jiným se to líbilo.
Sedl si na volnou židli, která tam byla a posadil se ,,Vymyslel jsem novou sestavu, teda teprve jsem na ní začal dělat, ale bude lepší než ta minule“ zvedl se ze židle a hned mu začal některé kroky ukazovat.
Junhyung, si ale všímal někoho jiného, kdo právě věšel do třídy. Byla to jeho spolužačka, dlouho se mu líbila i Hyunseung to věděl. ,,Vnímáš mě?“
,,Chceš to opravdu vědět?“
,,Aaa fajn, radši mi to neříkej. Už půjdu, stejně nevnímáš“ zvedl se a omylem vrazil do jedné z dívek, která se malinko začervenala a hned omluvila. Hyunseung se na ni jenom usmál a vyšel ven ze třídy, stihl si všimnout toho, jak se Junhyung zvedl a šel k ní. Hyunseung jí neměl rád, brala mu něco, co mělo být jenom jeho. Vždycky, když se někde objevila Junhyung ho začala ignorovat a mohl na ní oči nechat.
Odešel na záchody a omyl si obličej,,Co sis myslel? Sice jste kámoši, ale tím to pro tebe hasne. On chce být s ní a ty nemáš šanci“
Dokola si opakoval tyhle slova a snažil se na něho přestat myslet. ,,Co tady děláš?“
,,Já… no co se na záchodech asi tak dělá?“
,,Fajn, blbá otázka…“ odešel do jedné z kabinek a Hyunseung odešel zpátky do své třídy, kde byli JiYong a SeungHyun.
,,Kde jsi byl?“
,,Za Junem, ale víš co, přišla do třídy ona a už mě nevnímal“
,,Stojí ti to za to?“
Hyunseung jenom přikývnul a sedl si do své lavice. Do třídy přišla učitelka a on se díval z okna, jako každou hodinu. Za chvilku mu na lavici přistál papírek
,,Měl by sis někoho najít, třeba když na něho nebudeš
myslet, tak ti bude líp…“
Hyunseung se podíval za sebe kde si Jiyong něco psal a nevnímal učitelku před tabulí.
Hyunseung se podíval za sebe kde si Jiyong něco psal a nevnímal učitelku před tabulí.
,,Ne nechtěl…. Já vím, že on by mě nechtěl, ale nebudu to
řešit tímhle. Nebudu s někým, ke komu vůbec nic necítím!“
Hodil papírek zpátky, lehl si na lavici a dělal, že spí. Celý den byl ve škole mimo, navíc se hlásil na jednu školu, která souvisela s tancem a měli mu ze školy napsat.
Jak skončila škola, šel domů co nejrychleji, doma hned začal kontrolovat poštu, když tam viděl dopis ze školy, zastavil se. ,,Co když mě nevezmou, co potom budu dělat?“
,,Určitě, tě vzali“
,,Nevím“ otevřel obálku a koukal na dopis ,,Oni mě“
Jeho matka stála vedle něho a byla stejně napjatá jak on,, Vzali … určitě tě vzali, že jo?“
Hyunseung jenom kývnul hlavou a začal radostně poskakovat ,,Musím… musím to jít říct Junovi, už se mě několikrát ptal, jestli se mi ozvali.“ Vyběhl ven a utíkal k domu, kde bydlel Junhyung, nebylo to moc daleko, ale když se blížil tak se hned zastavil. Stáli tam oni dva, drželi se za ruce a zrovna se políbili. Hyuseung pustil dopis na zem, chtěl odejít pryč a nedívat se na to. Ale jemu to nešlo, nemohl odejít. Uvědomoval si, jak právě ztratil člověka, kterého miloval.
Začalo pršet, Hyunseng zvedl
hlavu a díval se jejich směrem,. Viděl, jak ji Junhyung chytl za ruku a zatáhl
do domu. Zůstal tam, nechal na sebe padat kapky deště, ani neví jak dlouho tam
byl, ale když se vrátil domů byl celý promočený a začala mu být zima.
Odešel k sobě do pokoje, posadil se na postel a díval se před sebe,, Můžu?“ nakoukla jeho matka, když ho viděl, hned k němu přiběhla a začala z něho sundávat mokré oblečení.
On, jenom seděl a nechal se, neprotestoval. Všechno co se dělo, mu bylo jedno. Pořád před očima viděl je, jak se objímali a potom ji zatáhl dovnitř. Po tváři mu začaly téct slzy, jeho matka se zarazila ,,Stalo se něco?“
,,Dneska…. Já, co je na mě tak špatnýho?“ podíval se na ni a začal víc brečet ,,Já vím, že nejsem holka, ale to přece není tak hrozný. Navíc, skoro každý už o mě řekl, že skoro jako holka jsem“ zvedl se a stoupl so k oknu, díval se, jak kapky stékají po okně dolů a jak jiné dopadají do kaluží na silnici.
Seděla na posteli a dívala se na něho, byl to její syn a neměla ráda tyhle chvíle,,Seungie…“ přišla k němu a objala ho.
Opřel hlavu o její rameno a ještě víc se rozbrečel, věděla co k Junhyungovi cítí.
Odešel k sobě do pokoje, posadil se na postel a díval se před sebe,, Můžu?“ nakoukla jeho matka, když ho viděl, hned k němu přiběhla a začala z něho sundávat mokré oblečení.
On, jenom seděl a nechal se, neprotestoval. Všechno co se dělo, mu bylo jedno. Pořád před očima viděl je, jak se objímali a potom ji zatáhl dovnitř. Po tváři mu začaly téct slzy, jeho matka se zarazila ,,Stalo se něco?“
,,Dneska…. Já, co je na mě tak špatnýho?“ podíval se na ni a začal víc brečet ,,Já vím, že nejsem holka, ale to přece není tak hrozný. Navíc, skoro každý už o mě řekl, že skoro jako holka jsem“ zvedl se a stoupl so k oknu, díval se, jak kapky stékají po okně dolů a jak jiné dopadají do kaluží na silnici.
Seděla na posteli a dívala se na něho, byl to její syn a neměla ráda tyhle chvíle,,Seungie…“ přišla k němu a objala ho.
Opřel hlavu o její rameno a ještě víc se rozbrečel, věděla co k Junhyungovi cítí.
,,Asi budu muset odjed, protože
mě vzali na tu školu, kam jsem se hlásil“
,,Fakt tě vzali?“
,,Jo…“
,,Nevypadáš, ale moc nadšeně“ Kikwang si sedl vedle Hyunseunga,, Stalo se něco?“
,,Ne, proč?“
,,Víš, že to poznám, už tě chvilku poznám, tak mi řekni co je“
Kikwang chodil s Hyunseungem do třídy a bydleli kousek do sebe ..,,Junhyung?
Hyunseung jenom kývnul na souhlas a podíval se na něho ,,Bude lepší když odjedu, on bude moct být s ní a já na něho aspoň na chvilku zapomenu… snad“
,,A co budeš dělat, až se vrátíš?“
,,Nevím, třeba se nevrátím“
,,Cože?“
,,No… Mohlo by se to stát“ Hyunseung se zvedl a dal si tašku přes rameno,,Kdyby se mi tam vedlo dobře a já si časem našel i práci, jak skončím se školou, tak bych tam mohl zůstat a sem se už nevrátit. Jinak odjíždím za měsíc“
,,To je moc brzo…“
,,Není, jak tady skončí škola, tak já odjedu a nastoupím tam do školy. Už půjdu domů“
,,Tak fajn, ale o tom tvým zůstání tam, si ještě promluvíme“
,,Fakt tě vzali?“
,,Jo…“
,,Nevypadáš, ale moc nadšeně“ Kikwang si sedl vedle Hyunseunga,, Stalo se něco?“
,,Ne, proč?“
,,Víš, že to poznám, už tě chvilku poznám, tak mi řekni co je“
Kikwang chodil s Hyunseungem do třídy a bydleli kousek do sebe ..,,Junhyung?
Hyunseung jenom kývnul na souhlas a podíval se na něho ,,Bude lepší když odjedu, on bude moct být s ní a já na něho aspoň na chvilku zapomenu… snad“
,,A co budeš dělat, až se vrátíš?“
,,Nevím, třeba se nevrátím“
,,Cože?“
,,No… Mohlo by se to stát“ Hyunseung se zvedl a dal si tašku přes rameno,,Kdyby se mi tam vedlo dobře a já si časem našel i práci, jak skončím se školou, tak bych tam mohl zůstat a sem se už nevrátit. Jinak odjíždím za měsíc“
,,To je moc brzo…“
,,Není, jak tady skončí škola, tak já odjedu a nastoupím tam do školy. Už půjdu domů“
,,Tak fajn, ale o tom tvým zůstání tam, si ještě promluvíme“
Hyunseung šel pomalu, poslouchal
písničky, které mu hrály ve sluchátkách. Když ho někdo chytl za rameno, tak na
chvilku ztuhl, protože nevěděl kdo to je. Když se otočil, stál tam Junhyung,
oddechl si, ale potom si vzpomněl na to, co viděl. ,,Co tady děláš? Lekl jsem
se tě!“
,,Promiň, já nechtěl“ mile se na něho usmál a Hyunseungovi se hned rozbušilo srdce. ,,Proč se na mě takhle nesměješ pořád, ještě bys mě mohl třeba políbit a potom se na mě takhle usmát, ale ne. Ty mě místo toho vyděsíš k smrti“
,,No, tak už to příště nedělej. Jo, přišel mi ten dopis, vzali mě na tu školu“
Junhyung ho hned objal, bylo na něm vidět, že má radost,, To je dobře… Viiš co to znamená, že budeme oslavovat, je to dobře, že tě tam vzali“
,,No, ale budu muset odjed a zůstat tam…“
,,N-na jak dlouho?“
,,Jak budou prázdniny, tak se tady objevím“
,,To, ale bude dlouho“
,,Já vím, ale ty to zvládneš a já taky…“
Junhyung ho zase objal ,,Ale já nechci, abys byl pryč, tak dlouho“
,,C-Cože?“ Hyunseung byl šoku, když to slyšel. ,,Vždyť to není, tak hrozný, už jsem byl někdy pryč…“
Pořád ho držel ,,Ale to byl maximálně týden a víš, že jsem ti skoro pořád volal“
,,Já vím, a můžeš i tam“
Junhyung ho pustil a díval se na něho,,Tak fajn, ale je ti jasný, že ti mobil bude zvonit pořád?“
,,S tím počítám“ usmál se na něho.
Dál se spolu bavili, když uslyšeli jak na ně někdo volá ,,Oppa!“
,,Promiň, já nechtěl“ mile se na něho usmál a Hyunseungovi se hned rozbušilo srdce. ,,Proč se na mě takhle nesměješ pořád, ještě bys mě mohl třeba políbit a potom se na mě takhle usmát, ale ne. Ty mě místo toho vyděsíš k smrti“
,,No, tak už to příště nedělej. Jo, přišel mi ten dopis, vzali mě na tu školu“
Junhyung ho hned objal, bylo na něm vidět, že má radost,, To je dobře… Viiš co to znamená, že budeme oslavovat, je to dobře, že tě tam vzali“
,,No, ale budu muset odjed a zůstat tam…“
,,N-na jak dlouho?“
,,Jak budou prázdniny, tak se tady objevím“
,,To, ale bude dlouho“
,,Já vím, ale ty to zvládneš a já taky…“
Junhyung ho zase objal ,,Ale já nechci, abys byl pryč, tak dlouho“
,,C-Cože?“ Hyunseung byl šoku, když to slyšel. ,,Vždyť to není, tak hrozný, už jsem byl někdy pryč…“
Pořád ho držel ,,Ale to byl maximálně týden a víš, že jsem ti skoro pořád volal“
,,Já vím, a můžeš i tam“
Junhyung ho pustil a díval se na něho,,Tak fajn, ale je ti jasný, že ti mobil bude zvonit pořád?“
,,S tím počítám“ usmál se na něho.
Dál se spolu bavili, když uslyšeli jak na ně někdo volá ,,Oppa!“
OMG!! SO FUCKING AWESOME!! víš že jsi úžasná?*w* Och.. Seungie.. <3 rychle jsu na další kapitolu.. *w*
OdpovědětVymazat