I'm sorry ...but (5/?)

I'm sorry ...but Chapter5
Fandom: B2ST objeví se i GD a T.O.P
Pairing: GD/Hyunseung, Yoseob/Hyunseung, Junhyung/Hyunseung
Věková hranice: 15-18  
V téhle kapitole se objeví nový spolužák, kterýho chci takyyyyyyy T___T

,,Jo vím, bylo to v dopise, jenom si musím jít pro klíč“ Hyunseung někam odešel a jeho matka mezi tím vytáhla věci z auta 
Když se vrátil měl sebou několik papírů a klíč od svého pokoje, nebyl úplně jen pro něho. Bude tam s ním ještě jeden spolubydlící, ale jemu to nevadilo. Jenom doufal, že to bude někdo, s kým si bude moct podívat někdy. 
CHAPTER 5

,,Mami, to je dobrý, já už to zvládnu…“
,,Ale..“
Hyunseung se na svou matku usmál, chápal ji, že má starost,,Mami, opravdu, klidně jeď domů“
,,Tak dobře, jak chceš, ale kdyby něco hned volej“
,,Neboj“
Doprovodil ji k autu, když odjela, šel zpátky. Posadil se na postel a díval se kolem. Po chvilce se otevřeli dveře a do pokoje nakoukl mladí, měl kratší černé vlasy a ofinu do obličeje, ty tady asi budeš se mnou bydlet že?“
Hyunseung se postavil ,,No budu, Jang Hyunseung“
Yang Yoseob“ vešel dovnitř a táhl za sebou velký kufr. Ještě někam odešel a vrátil se s taškou, nebyla o moc menší než kufr, který stál u druhé postele…

Hyunseun si s Yoseobem rozuměl, nasmáli se spolu každý den. Chodili spolu do města, bavili se o různých věcech, dozvěděl se, že Yoseob je na škole kvůli zpěvu,,A jak dobře zpíváš?“
,,Já… no každý mi říká, že hodně dobře, ale já nevím“
,,Tak mi něco zazpívej“
,,Jako teď?“
Hyunseung seděl v pokoji na posteli a díval se na Yoseoba, který seděl na židli u stolu ,,No, ale nebude to nic moc dlouhýho“
,,To nevadí“

Yoseob začal zpívat a Hyunseung se na něho díval, měl u toho zavřené oči, jakoby přestal vnímat všechno okolo a soustředil se jenom na zpěv.
Hyuseung se od něho nemohl odtrhnout zrak, věděl, že umí, ale takhle pěkně ho ještě neslyšel zpívat. 

Když dozpíval, podíval se na Hyunseunga, který se na něho smál ,,Dobrý?“
Hyunseung mu začal tleskat a šel k němu,, Jestli ještě někdy řekneš o sobě, že si myslíš, že zpíváš špatně nebo něco, tak tě kopnu a bude to bolet“
,,Od tebe určitě“
,,Aby ses nedivil, zpíváš mooc pěkně a to nepřeháním“

,,No a jak ty tancuješ, když seš tady kvůli tanci“
,,Náhodou…“ zvedl se a pustil hudbu, začal tancovat.
Yoseob sledoval každý jeho pohyb, to jak se tváří, když s mu vyhrnulo tričko Yoseob se malinko usmál a dál ho pozoroval.
Když dotancoval, posadil se na zem, byl udýchaný,,Nemáš vodu?“
,,Jo…“ natáhl se pro vodu a podal mu ji, dotkl se jeho ruky, takový zvláštní pocit ještě nezažil, nebo ne tak silný pocit.
Pustil skleničku a spadla na zem, protože ji Hyunseung ještě nedržel ,,Promiň“  začal hledat něco na utření
,,Dobrý..“ podal mu kapesník, který našel a odešel si pro jinou vodu.

Celý večer se spolu o něčem bavili, Hyunseung hodně mluvil o svých přátelích doma. Yoseob jenom poslouchal, nevadilo mu to.
,,Půjdu se vykoupat a pak si asi lehnout…“ Yoseob odešel do koupelny, zavřel za sebou dveře a opřel se o ně.
,,Nikdy jsem si takových věcí nevšímal, no tak jo.. Sice všímal, ale ne, tak moc. Hlavně to jak tančili“ sundával ze sebe oblečení a pořád se bavil sám ze sebou,, A jak koukal, když jsem dozpíval, nevěřil bych že na mě takhle může někdo koukat“
Pustil si sprchu a vlezl tam, nebyl tam moc dlouho.,,Musím si asi začít dávat pozor jak se k němu budu chovat, nechtěl bych být na pokoji  s někým jiným“ vypnul vodu a vyšel ven. Kolem pasu měl omotaný ručník, protože si zapomněl pyžamo.
Když viděl spícího Hyunseunga tak se usmál, oblíkl si pyžamo a zakryl ho, aby mu nebyla zima. Díval se na jeho spící tvář, vypadal tak klidě. Měl chuť políbit rty, které měl malinko pootevřené. Posadil se na svou postel, měli je kousek od sebe, proto na něho dobře viděl.
,,Měl bych si asi někoho konečně najít, tohle není normální“ lehl si a otočil se zády k němu, ještě chvíli přemýšlel a potom usnul.

Ráno probudil Hyunseunga zvonění mobilu, natáhl akorát ruku, ani nevěděl kdo mi volá. Zvedl to a dal si mobil k uchu,,No?“ když zjistil kdo to je, byl hned probuzený, posadil se a podíval se na Yoseoba, který ještě v klidu spal.
,,Proč voláš?“
,,Chtěl jsem se aspoň rozloučit a ….“
.,,A co? Rozloučit si se mohla aji doma, než jsem odjel a nemusel si mi volat“
,,Já vím, ale prostě promiň“
,,C-cože?“
,,Jo, omlouvám se. Je to divný? Prostě mi došlo, že sem to asi přehnal s tím vším a tak no“
Hyunseung se posadil na kraj postele, zády k Yoseobovi,,Takže si myslíš, že se teď omluvíš a všechno je úplně v pohodě a tak?“
,,Ne, není. Ty ses už stihl vypsat z Jiyongem“
,,No a co? Je to moje věc kolem tebe se motala, ona. Navíc ta dá skoro každýmu, tobě snad ne?“
,,Myslíš, že jsem ty? Já se aspoň zmůžu na holku“
Yoseob se probral a z rozhovoru poznal, že to není přátelský rozhovor ,,Fajn, tak jsem se s ním vyspal, už jsem ti to říkal, je to moje věc a není jedinej důvod, proč by tě to mělo zajímat. Snad nežárlíš?“
,,Já? Nikdy“
,,Tak mi nevolej!“ zavěsil a mobil položil vedle sebe ,, Blbec, nejdřív se chce omluvit a potom tohle“
,,Stalo se něco?“

Hyunseung se k němu nechtěl otočit, protože měl pocit, že se asi každou chvilkou rozbrečí,,N-nic to není“
Yoseob se zvedl a sedl si na jeho postel,,Klidně mi to řekni, protože podle toho co jsem slyšel, tak ten rozhovor nedopadl dobře“
,,No ani ne“ hlavu měl skloněnou a díval se do země,, Nikdy jsem nechtěl, aby to dopadlo takhle. Patři k mým nejlepším přátelům, ale stačí málo a všechno je v háji.“
,,A co se teda stalo?“
Hyunseung se na něho otočil ,,Slib, že když ti to řeknu, tak mě nepošleš do háje a nebo si možná budeš chtít hledat jinej pokoj“
,,Neboj…“
,,Opravdu?“
,,Řekni mi to“
Hyunseung se nadechl a začal smiřovat s tím, že si Yoseob začne hledat nový pokoj, protože celou dobu mu nic neřekl. Jenom se na něho díval a mlčel, když Hyunseung domluvil čekal na jeho reakci, ale pořád byl ticho. ,,Řekneš něco nebo se rovnou zvedneš a půjdeš si hledat jinej pokoj?“
,,Nebudu si hledat jinej pokoj, nemám k tomu jedinej důvd“

,,Ani potom co jsem ti řekl?“
,,Ne, nejsi první koho znám a líbí se mu kluci“
,,Opravdu?“
,,A jak si mluvil o svých přátelích, jako myslím, ty ostatní tak jim to taky nevadí. Jenom Junhyung se s tím nemůže smířit“
,,Já vím, ale to mi vadí nejvíc, protože jsem myslel, ale asi jsem byl naivní, že to asi pochopí“
,,A nebo si doufal, že bude cítit to stejný co ty…“
,,Asi… asi jo. Ale, už jsem to řekl jednou, jsem jenom moc naivní, on se místo toho dal dohromady s holkou, kterou nemůžu nejvíc vystát“
,,Seungie“
Hyunseung se na něho podíval ,,Jak?“
,,Nevadí ti, že ti tak říkám ne?“
,,Nevadí…“
,,Dobře… No, ale teď si od tam odjel, aby si tady začal na nové škole a aspoň trochu zapomněl na to všechno špatný, co se tam stalo, tak si to užívej a skus si z toho nic nedělat. Uvidíš, potkáš tady nový lidi a možná i někoho … do koho“
,,Jako, že si najdu někoho, s kým se dám dohromady?“
,,No třeba jo…“ Yoseob se zvedl a odešel do koupelny,, Už ho nechci vidět tak smutnýho, nesluší mu to. Navíc já mám potom chuť ho obejmout a utěšovat ho, aby nebyl tak smutnej, ale zase na jednu stranu klidně můžu…“

Hyunseung se začal připravovat na cestu do školy, nebyla daleko, jenom se bál, protože ta budova byla moc velká a on se tam ještě nevyznal.
,,Už půjdu, stejně začínáš později než já..“
,,Dobře…“ Yoseob na něho zavolal z koupelny a Hyunseng šel, po cestě mu zvonil mobil. Hned to zvedl, když viděl kdo to je,,Jiyong“
,,Jak se máš? Nejsi tady ani ne týden a už mi chybíš, jak já to dám, to nevím“
Hyunseugn se usmál,, Ty mi taky chybíš, ale někdy sem můžeš přijet, třeba o víkendu. Seznámím tě s Yoseobem“
,,Kdo to je?“
,,Je semnou na pokoji“
,,Aha..“
,,Já jdu dneska do školy, poprvé. A jenom doufám, že se tam neztratím“
,,Neboj, já bych tě jel najít“
,,Aaa tak dobře, dobře. Budu muset končit, už jsem tady a budu hledat třídu“
,,Tak já potom ještě zavolám, měj se“

Zavěsil a mobil si dal do kapsy, otevřel dveře a vešel dovnitř. Všude kolem něho chodili lidé, bylo jich tam hodně, na rozdíl od jeho bývalé školy.
Našel si nástěnku kde byl napsaný seznam tříd a hledal číslo, kde je ,,Nooo fajn, 317“  začal hledat třídu, když ji po delším hledání našel vešel dovnitř.