I'm sorry ... but (4/?)

I'm sorry ...but Chapter4
Fandom: B2ST objeví se i GD a T.O.P
Pairing: GD/Hyunseung, Yoseob/Hyunseung, Junhyung/Hyunseung
Věková hranice: 15-18 
Tak sem dávám další kapitolu, snad se najde někdo kdo to čte ◕‿◕

,,Já vím, ale je mi to jedno.“ Vypil další pití, které mu donesla obsluha ,,Navíc je to moje oslava, tak klidně můžu. A je mi jedno, jak to bude vypadat, ale víš co…“ otočil se na Jiyonga ,,Nevím… jestli se Seungie dostane domů“ 
Podíval se na Jiyonga, tak nejroztomileji, jak jenom uměl. ,,Vezme Hyunseunga GD domů“ opřel se zase o jeho rameno a chytl ho za ruku. 
,,Klidně… klidně tě vezmu domů, ale půjdeš k nám. U nás není nikdo doma a tvoje matka, by s tebou měla jenom starosti.“ 
CHAPTER4

Hyunseung propletl jejich prsty a zvedl ruku ,,Myslím, že by nám to spolu slušelo ne?“ podíval se na něho a usmíval se. Jiyong jenom přikývl, nedokázal mu odporovat ,,Seungie, myslím, že už půjdeme“
,,Tak brzo?“ díval se na něho a skoro se dotýkali obličeji, Jiyong se sklonil a políbil Hyunseunga. Ten byl nejdřív v šoku, ale potom se k němu natáhl sám pro polibek ,,Půjdeme…“ zvedl se, ale málem spadl na Jiyonga, kterému to moc nevadilo. Pořád se drželi za ruku, Junhyung, který se je snažil pozorovat, najednou ztuhl, když viděl, jak se ti dva políbili. Měl chuť tam jít a odstrčit je od sebe, ale potom se zastavil ,,Je mi to jedno… je mi to jedno“  přesvědčoval sám sebe, když se na ně chtěl zase podívat už tam nebyli, viděl je, jak oba mizí někde venku a pořád se drží za ruce.

,,Proč to děláš?“
,,Aaa co?“ zastavil se Hyunseung ,,Tohle?“
,,Jo, přesně tohle… Já nejsem… nejsem Junhyung“
,,To já vím, ale mně to nevadí“
Dorazili až k Jiyongovi domů, odemkl dveře a zjistil, jestli ještě někdo není doma.,,Tak fajn, nikdo tady není, jestli chceš, můžeš se jít osprchovat nebo něco a pyžamo ti potom půjčím moje“
,,Teď se mi nechce…“ došel až do obývacího pokoje, už nebyl tak opilý, díky chladnu, které bylo venku. ,,Máš něco, na co by se dalo dívat?“
,,Jo.. hned něco najdu, jenom dojdu pro něco na pití“
Stál v kuchyni a čekal až se uvaří voda na čaj, najednou ztuhl, když cítil jak ho Hyunseung objal kolem pasu ,,Budeš mi chybět“
Jiyong se otočil,,Ty mě taky“ sklonil se k němu a políbil ho. Hyunseung mu začal polibky hned oplácet. Rukama ho objal kolem ruku a Jiyong svoje ruce přesunul pod jeho tričko. Unikl mu tichý sten, Jiyong se od něho odtáhl. Potřeboval aspoň trochu kyslíku, dostat do plic.
Pustili se a šli do obývacího pokoje, sedli si vedle sebe na sedačku a dívali se na film, který pustili Jiyong,,P-proč zase horor?“ přitiskl se blíž k němu ,,To děláš naschvál, víš, že se toho bojím…“
Podíval se na něho ,,Nemůžeme dělat něco jinýho?“
,,A co?“
Hyunseung ho objal kolem pasu a políbil na krk, Jiyong mírně naklonil hlavu a přisunul si Hyunseunga k sobě blíž.
Chytl ho za bradu a zvedl mu hlavu a díval se na něho, zajel mu rukama pod tričko a pomalu mu je vyhrnoval, Hyunseung zvedl ruce a nechal si je sundat, Jiyong je hodil někam na zem, přisál se k jeho rtům a pomalu ho položil na sedačku.
,,Jiyong…“ rukama mu zajel pod tričko a začal mu je sundávat.
motýlími polibky si tvořil cestičku až k pásku, který hned sundal a stáhl Hyunseungovi kalhoty, ležel předním jen ve spodním prádle. Hyunseung se na něho podíval ,, Je to trapný, nekoukej tak“
,,Trapný?“
Jenom přikývl a přitáhl si Jiyonga k sobě ,,Nemůžeš se na mě tak dívat, potom najdeš tolik chyb, co na mě vidí on a to já nechci“
Jiyong se na něho smutně usmál a políbil ho, snažil se aby Hyunseung z toho polibku poznal co k němu Jiyong už dlouhou dobu cítí.  Polibky zasypával každé místo…
Sundal mu i poslední kus prádla, ležel předním úplně nahý, laskal jeho vnitřní stranu stehen, Hyunseungovi steny se zesilovaly a Jiyong ho vzal do úst.
Hyunseung jednou rukou zmáčkl polštář, který měl pod hlavou a druhou zajel Jiyongovi do vlasů.
Sténal a Jingovi se to líbilo slyšet své jméno, jak je skoro křičí, když si ho začal pomalu připravovat.
Zvedl hlavu a podíval se na Hyusenuga, pootevřená ústa ze kterých unikají steny, přivřené oči. Jediný ho pohled ho vzrušoval, natáhl se pro polibek, jejich jazyky se proplétaly,, Otoč se“
Hyunseung poslech a otočil se, Jiyong ho chytl za boky a pomalu do něho vnikal, nechtěl, aby to Hyunseunga bolelo, snažil se být co nejjemnější.
Začal se pohybovat v pravidelném tempu i on začal sténat, ale ne tak hlasitě jak Hyunseung, nechtěl překřičet něco, pro něho, tak krásného.
,,Seungie, já…“

Jiyong se svalil na volné místo vedle Hyunseunga  díval se na něho. Z obličeje mu oddělal vlasy,,Asi se tím nechceš nikde chlubit co…“
,,Mě to nevadilo, bylo to…“ Hyunseung se malinko začervenal ,,Bylo to…“
Jiyong ho políbil,,Nemusíš nic říkat“  objal ho kolem pasu a přitáhl si ho blíž k sobě ,,Myslím, že bychom měli jít do pokoje.“
,,Jak chceš, akorát … já budu muset zavolat domů“
,,Dobře…“ Jiyong si na sebe oblíkl aspoň spodní prádlo a odešel do koupelny, Hyunseung našel svoje kalhoty a vytáhl mobil, vytočil číslo a čekal až mu to někdo zvedne,,Mami…Já dneska budu spát u Jiyonga“
,,To nevadí, kdy přijdeš?“
,,Někdy zítra odpoledne, asi ještě si musím dobalit věci, brzy pojedu na tu školu“
,,Dobře…“
,,Dobrou“ zavěsil a odešel za zvuky z koupelny, pootevřel dveře a viděl jak se Jiyong koupe, seděl ve vaně a hrál si s pěnou, která byla všude kolem něho.
,,Jiyong“
,,hm?“
,,Nemáš potom něco na spaní?“
,,Jo, něco ti půjčím…. Nechceš jít sem?“
Hyunseung vešel dovnitř a sedl si na kraj vany, naklonil se k Jiyongovi a políbil ho,,Jestli ti to nevadí, tak klidně…“

,,Myslím, že už vylezeme, je tady zima.“ Oba vylezli ,,Tady máš ručník…“ Hyunseung si ho omotal kolem pasu a šel za Jiyongem, který šel k sobě do pokoje. Byla mu zima,, Myslím.. že mi půjčíš něco teplýho je mi zima“
Jiyong se usmál a začal hledat něco ve skříni, našel teplé pyžamo, které dal Hyunseongovi ,, Kde budu spát?“
,,No… jestli chceš, tak můžeš semnou“ podíval se na postel,,Akorát budu muset najít ještě jednu deku…“
Hyunseung šel k němu a objal ho,,Myslím, že bude stačit jenom jedna“

Jiyong ho políbil  ,,Jak myslíš…“ nezůstal jenom u jednoho polibku, začal mu rozepínat knoflíky na pyžamu a políbil  každý kousek odhalené kůže. ..

Ráno se probudil první Hyunseung, díval se na spícího Jiyonga vedle sebe, pohladil ho po tváři, naklonil se k němu a políbil ho,,Promiň…“
Jiyong se pohnul, ale nevzbudil se, Hyunseung se posadil a natáhl se pro oblečení a odešel do koupelny,,Co to děláš?“ díval se na sebe do zrcadla ,,Jak se k němu teď budeš chovat? Nemůžeme být spolu, nejde to… Odjedu a bude co? Nesnáším tyhle stavy“ oblíkl si tričko a vrátil se do pokoje, kde byl probuzený Jiyong.
,,Dobrý ráno…“  usmál se na něho rozespalí Jiyong, ,,Kdy půjdeš domů?“ protáhl se a přisunul se blíž k Hyunseungovi,  který se mezi tím posadil na kraj postele
,,Já… už za chvilku, ještě musím dobalit pár věcí, brzy odjedu“
,,Dobře…Hned jsem zpátky…“ odešel do koupelny, seděl na posteli a přemýšlel, tušil, že to byla chyba. Nebyl do Jiyonga zamilovaný, pořád myslel na Junhyunga i když byl na něho hnusný. ,,Aaaa já sem …“ rukama si prohrábnul vlasy a lehl si na postel, díval se do stropu dokud neuslyšel, jak se otevřely dveře od pokoje ,,Nemáš hlad nebo něco?“
Zvedl hlavu a podíval se na Jiyonga,, Asi ne, radši půjdu…“
,,Jak chceš… Jiyong mu uhnul ve dveřích a Hyunseung kolem něho prošel, chytl ho za ruku a zastavil, Hyunseung se na něho podíval ,,Nemusíš se chovat takhle“
,,Jak?“
,,Tak jak se teď chováš, radši odejdeš a moc se semnou nebavíš. Já vím, že máš rád Junhyunga“
,,Jiyong…“
,,Věř mi, že ta noc pro mě znamenala hodně, ale nevím co pro tebe, jde mi hlavně o to nevidět tě smutného, nebo ještě někdy brečet. Nevíš jaký to pro mě je, ale ta noc, na tu nikdy nezapomenu a vím i to, že semnou teď nemůžeš být a ani nebudeš a odjedeš a taky-“
.,,Jiyong, mlč“
,,Ale..“
,,Ne, tohle.. já vím, nebo aspoň mi to došlo, že ke mně asi něco cítí, ale ty víš jak to je a je mi to líto… Promiň, nemělo se tohle vůbec.. vůbec stát“ sklopil hlavu, protože se mu do očí nahrnuly slzy,,
Jiyong ho objal,,Už jsem ti řekl, že tě vidím nerad brečet, tak to teď nedělej..“ Hyunseung zabořil obličej do jeho mikiny a byly slyšet tlumené vzlyky.
Malinko ho od sebe odtáhl, aby na něho viděl,,Nebrečet…“ hřbetem ruky mu setřel slzy z obličeje a usmál se na něho.

Hyunseung přišel domů ,,Jak si se měl?“
,,No.. dobře…“ šel si pro vodu, otevřel lednici, zamyslel se,,Jo… měl jsem se dobře“  šel za ní a posadil se vedle ní na sedačku v obývacím pokoji.
,,Kdy budeš chtít odjed?“
,,No… asi ke konci týdne, takže pozítří“ 
,,Dobře a budeš chtít s něčím pomoc?“
,,TO je dobrý, zvládnu to sám, ještě si půjdu dobalit a potom si skočím do sprchy“ zvedl se a vyběhl po schodech nahoru.
Podíval se na tašku, kterou měl sbalenou ,,A to ještě není všechno, budu to asi muset vzít na dvakrát nebo si od někoho půjčíme auto a mamka tam přece jenom pojede se mnou“  vytáhl další tašku a začal balit další věci, měl puštěnou hudbu, takže neslyšel, že mu zvoní mobil…

,,Ještě je určitě u něho, já jsem to věděl, že to není jenom tak, to jak se kolem Hyunseunga pořád motá“ seděl na posteli a díval se na mobil,,Ještě to zkusím jednou“ když mu to pořád nezvedal, položil mobil na stůl a šel ven. Čekali na něho Dongwoon, Kikwang a DooJoon.
Všichni se na něho dívali ne, moc nadšeně, protože věděli, co provedl. Jak byl kvůli němu Hyunseung smutný.
Opřel se o zeď a čekal, který z nich začne první mluvit, slova se chopil Kikwang, protože byl s Hyunseungme nejčastěji ,,Byl jsi šťatnej, když jsi mu volal? Víš, jaký to pro něho asi bylo? Nevíš, protože to nechápeš, tebe jenom zajímá Hara, navíc jestli sem si dobře všiml, tak tě přestává zajímat, včera večer sis jí taky moc nevšímal, hlavně že si jí tam dotáhl, to mu taky hodně pomohlo“
,,Jo? Všiml jsem si jak se na sebe s Jiyongem dívali a jak potom spolu utekli někam. Určitě z toho byl hrozně mimo a já nevím co všechno. Je mu to jedno, vždyť se s ním určitě vyspal…“
Vložil se do toho všeho Doojoon ,,No a co? Myslíš, že bude celou dobu čekat na tebe, když to nemá smysl!? Protože myslíš, jenom na sebe! A jdu domů, nemá cenu se s tebou rozčilovat!“

S DooJoonem odešel i Dongwoon, protože musel jít ještě někam jinam. Zůstali tam jenom Kikwang a Junhyung ,,Myslíš, že se s ním fakt vyspal?“
,,Jak to mám vědět, od včera jsem s ním nemluvil. Tobě je fakt bylo jedno, jak se bude cítit, když mu to zavoláš, že s ní chodíš?“
,,Já nevím, co jsem si v ten moment myslel, ale prostě jsem to řekl, následky jsem nedomyslel.“
,,Tak příště skus myslet“
Zvedl se a chtěl jít ,, Počkej, kam jdeš?“
,,A co tady mám dělat?“
,,Nevíš, kdy odjíždí?“
,,Aaa k čemu ti to bude?“ posadil se zpátky ,,Neříkej, že za ním chceš jít…“
,,To nevím, ale vědět, to můžu ne“
,,Myslím, že odjíždí pozítří“
,,Díky..“ zvedl se a odešel domů, po cestě vytočil Hyunseungovo číslo, ale zase mu to nezvedal ,,Zkusím to později“

Den odjezdu nastal rychle,,Dneska odjíždím“ podíval se na hodiny ,,A dokonce jsem zaspal…“ vylezl z postele a rychle šel do koupelny, jeho matka už na něho čekala, na konec ho odvezla, nabalil si až moc věcí a sám by je neutáhl.
Když vyšel ven před domem stáli DooJoon, Jiyong  a Kikwang ,,Nemysli si, že odjedeš a ni se s námi nerozloučíš“
Když je viděl, tak se usmál, ale malinko doufal, že se tam objeví i Junhyung, ale on nikde nebyl. ,,Není tady, jestli hledáš Junhyunga“
,,To nevadí, jste tady vy a to mi stačí“ pomohli mu s věcmi,,Nemáš toho moc?“
,,Malinko, ale to nevadí, aspoň jsem si jistej, že mám všechno“
,,Ty jsi říkal, že tam asi někdo s tebou bude že?“
,,Jo, aasi jo, ale to nevadí. Aspoň tam nebudu sám“ dal poslední tašku, naposledy se rozloučil se všemi a nasedl do auta.
Celou cestu mlčel, díval se ven z okna a poslouchal různé písničky. Když auto zastavilo, viděl velikou budovu,, A jsme tady“
,,Pomůžu ti vynést věci, číslo pokoje už víš ne“
,,Jo vím, bylo to v dopise, jenom si musím jít pro klíč“ Hyunseung někam odešel a jeho matka mezi tím vytáhla věci z auta
Když se vrátil měl sebou několik papírů a klíč od svého pokoje, nebyl úplně jen pro něho. Bude tam s ním ještě jeden spolubydlící, ale jemu to nevadilo. Jenom doufal, že to bude někdo, s kým si bude moct podívat někdy.