Fandom: B2ST objeví se i GD a T.O.P
Pairing: GD/Hyunseung, Yoseob/Hyunseung, Junhyung/Hyunseung
Věková hranice: 15-18
Podíval se na Jiyonga, který si hned klekl vedle něho, objal ho kolem ramen a rukou hladil po zádech. Snažil se ho uklidnit, ale nešlo to. Podíval se na mobil a na poslední hovory,, Co ti řekl?“
,,Že… že s ní chodí…“
,,A to ti to zavolal jenom tak?“
Přikývl a rukávem si utřel slzy,
které mu tekly po tváři,,Udělal… to schválně. Bylo to slyšet, jak se mnou
mluvil. Tak se mnou mluvil odpoledne… Neměl se to nikdy dozvědět“
Hyunseung netušil, že ze sebe dokáže dostat tolik slz, ale cítil, jak mu po tváři tečou nové. Jiyongovo objetí zesílilo, chtěl mu pomoct, ale nevěděl jak, viděl Hyunseunga v takovém stavu a to jednou, když mu zemřel otec, od té doby už nikdy…
Hyunseung netušil, že ze sebe dokáže dostat tolik slz, ale cítil, jak mu po tváři tečou nové. Jiyongovo objetí zesílilo, chtěl mu pomoct, ale nevěděl jak, viděl Hyunseunga v takovém stavu a to jednou, když mu zemřel otec, od té doby už nikdy…
Uběhlo několik týdnů, Hyunseung
přestal chodit do třídy za Junhyungem a začal se chystat na novou školu,
častěji cvičil a snažil se soustředit ve škole.
Hyunseung stál v pokoji a držel tam jedinou fotku, kterou si nechal. Byli tam on a Junhyung, smáli se,,Škoda, že teď už to takový není…“ položil fotku zpátky, tak aby fotka nebyla vidět. Někdo zaklepal na dveře, otočil se a byl tam Kikwang
,,Co tady děláš?“
,,Tvoje matka mě sem pustila… Kdy se zase objevíš tady?“
,,Až budeme mít volno, tak sem přijedu a budu ti vykládat jak je to tam úžasný a ty mi budeš závidět“ usmál se na něho a posadil se na postel, ukázal na místo vedle sebe, kam si sedl Kikwang. ,,Škoda, že mě nevzali“
,,Vezmou tě jinam, uvidíš“
,,Budeš spát dneska tady?“
,,Nebudu, ale měl jsem ti vyřídit, že zítra po škole máš na nás všechny počkat. Půjde se slavit konec roku a tvoje přijetí na školu, i když už to víme dlouho, tak jsme to ještě neoslavili“
,,Dobře…“
Šel kousek s Kikwangem, doprovodit ho domů, po cestě zpátky slyšel hlasy. Oba mu byli povědomé, schoval se za strom a čekal, až pár projde kolem něho…
,,To jako, ty chceš semnou opravdu chodit?“
,,Cože?“
,,No, jak si mu volal, tak si to říkal, že spolu chodíme“
Hyunseung stál v pokoji a držel tam jedinou fotku, kterou si nechal. Byli tam on a Junhyung, smáli se,,Škoda, že teď už to takový není…“ položil fotku zpátky, tak aby fotka nebyla vidět. Někdo zaklepal na dveře, otočil se a byl tam Kikwang
,,Co tady děláš?“
,,Tvoje matka mě sem pustila… Kdy se zase objevíš tady?“
,,Až budeme mít volno, tak sem přijedu a budu ti vykládat jak je to tam úžasný a ty mi budeš závidět“ usmál se na něho a posadil se na postel, ukázal na místo vedle sebe, kam si sedl Kikwang. ,,Škoda, že mě nevzali“
,,Vezmou tě jinam, uvidíš“
,,Budeš spát dneska tady?“
,,Nebudu, ale měl jsem ti vyřídit, že zítra po škole máš na nás všechny počkat. Půjde se slavit konec roku a tvoje přijetí na školu, i když už to víme dlouho, tak jsme to ještě neoslavili“
,,Dobře…“
Šel kousek s Kikwangem, doprovodit ho domů, po cestě zpátky slyšel hlasy. Oba mu byli povědomé, schoval se za strom a čekal, až pár projde kolem něho…
,,To jako, ty chceš semnou opravdu chodit?“
,,Cože?“
,,No, jak si mu volal, tak si to říkal, že spolu chodíme“
V ten moment si byl
Hyunseung jistý, že to jsou oni dva. Pomalu nedýchal, aby nezjistili, že tam a
slyší je. ,,Řekl jsem to jenom tak“
,,J-jenom tak?!“
,,Jenom tak, on mi to zavolal jenom tak, nikdy jsem si nemyslel, že by mohl být takovej! Junhyung, proč? Vždyť jsem ti nic neudělal, jenom ses dozvěděl…“
,,Vždyť jsi semnou chodit chtěl, pořád si na mě koukal, bavil si se kde mohl a teď semnou najednou nechceš chodit!“
Posadil se na lavičku, která byla kousek od místa, kde stál Hyunseung. ,,Prostě se změnilo pár věcí no a co!“
,,A co se jako změnilo, našel sis snad někoho jinýho?“
Junhyung se zarazil ,,N-ne, ale prostě s tebou chodit nebudu a konec. Navíc je konec školy, ty bydlíš jinde a určitě si najdeš někoho jinýho“
,,J-jenom tak?!“
,,Jenom tak, on mi to zavolal jenom tak, nikdy jsem si nemyslel, že by mohl být takovej! Junhyung, proč? Vždyť jsem ti nic neudělal, jenom ses dozvěděl…“
,,Vždyť jsi semnou chodit chtěl, pořád si na mě koukal, bavil si se kde mohl a teď semnou najednou nechceš chodit!“
Posadil se na lavičku, která byla kousek od místa, kde stál Hyunseung. ,,Prostě se změnilo pár věcí no a co!“
,,A co se jako změnilo, našel sis snad někoho jinýho?“
Junhyung se zarazil ,,N-ne, ale prostě s tebou chodit nebudu a konec. Navíc je konec školy, ty bydlíš jinde a určitě si najdeš někoho jinýho“
Hyunseung tam jenom stál a
nestačil se divit, tomu co slyšel. Stál tam a musel poslouchat, jak se spolu ti
dva baví, zjišťoval jak mu Junhyung lhal.
,,Tak fajn, buď si s kým chceš, najdu si takových jako ty, několik.“ Odešla, nechala ho tam a Junhyung sjel níž na lavičce ,,Blbej nápad a to se mám s ním mám potkat ještě na té oslavě“ zvedl se a šel domů.
Hyunseung se ještě chvilku neodvážil vylézt ze svého úkrytu. Když mu začal zvonit mobil ,,Co zase chce, teď se s ní pohádá a mě se zase vysměje?“ nezvedal to. Vyšel ven a viděl jak Junhyung mizí za rohem, rozešel se domů a vypl si mobil, aby se mu nikdo nedovolal.
Měl v hlavě moc velký zmatek, nejdřív je na něho Junhyung protivný, potom se s ním vůbec nebaví, potom mu najednou zavolá a nakonec zjistí, že mu lhal ,,O co mu jde?“ lehl si do postele a díval se do stropu, přemýšlel o tom skoro celou noc,,Ještě, že je zítra poslední den školy“ otočil se na posteli a podíval se na hodiny,,Asi bych měl spát“
,,Tak fajn, buď si s kým chceš, najdu si takových jako ty, několik.“ Odešla, nechala ho tam a Junhyung sjel níž na lavičce ,,Blbej nápad a to se mám s ním mám potkat ještě na té oslavě“ zvedl se a šel domů.
Hyunseung se ještě chvilku neodvážil vylézt ze svého úkrytu. Když mu začal zvonit mobil ,,Co zase chce, teď se s ní pohádá a mě se zase vysměje?“ nezvedal to. Vyšel ven a viděl jak Junhyung mizí za rohem, rozešel se domů a vypl si mobil, aby se mu nikdo nedovolal.
Měl v hlavě moc velký zmatek, nejdřív je na něho Junhyung protivný, potom se s ním vůbec nebaví, potom mu najednou zavolá a nakonec zjistí, že mu lhal ,,O co mu jde?“ lehl si do postele a díval se do stropu, přemýšlel o tom skoro celou noc,,Ještě, že je zítra poslední den školy“ otočil se na posteli a podíval se na hodiny,,Asi bych měl spát“
Ráno ho probudila až matka,,No?“
,,Musíš jít do školy, už tak je dost pozdě…“
,,Cože?“ vyletěl z postele a utíkal do koupelny, tam udělal nenutnější potřeby a doběhl zpátky do pokoje, oblíkl se a vyrazil ven. Utíkal celou cestu, před školou se zastavil, aby se aspoň trochu vydýchal. ,,Musím… musím“ rozběhl se a utíkal, dokud se nesrazil s někým na chodbě ,,Promiň“
,,Hyunseung, co děláš?“
,,J-Jun…Hyung“ postavil se a očistil si kalhoty ,,Musím jít…“ zastavil se až u dveří od své třídy. Malinko se vydýchal a otevřel dveře. Všichni se na něho podívali a on si sedl na své místo, hned mu na lavici přistál papírek
,,Musíš jít do školy, už tak je dost pozdě…“
,,Cože?“ vyletěl z postele a utíkal do koupelny, tam udělal nenutnější potřeby a doběhl zpátky do pokoje, oblíkl se a vyrazil ven. Utíkal celou cestu, před školou se zastavil, aby se aspoň trochu vydýchal. ,,Musím… musím“ rozběhl se a utíkal, dokud se nesrazil s někým na chodbě ,,Promiň“
,,Hyunseung, co děláš?“
,,J-Jun…Hyung“ postavil se a očistil si kalhoty ,,Musím jít…“ zastavil se až u dveří od své třídy. Malinko se vydýchal a otevřel dveře. Všichni se na něho podívali a on si sedl na své místo, hned mu na lavici přistál papírek
Kde jsi byl? Myslel jsem, že už dneska nepřijdeš, víš že
večer jdeme slavit.
Hyunseung rychle odepsal a hodil papírek zpátky
Hyunseung rychle odepsal a hodil papírek zpátky
Zaspal jsem, v noci jsem špatně spal, ale neboj na
večer jsem připravenej.
Jiyong se usmál a dál se díval ven z okna, konečně byla přestávka. Hned šel za Hyunseungem ,,Tak povídej, co jsi v noci dělal, že jsi dneska zaspal No?“
,,Přemýšlel“
,,O čem?“
,,No včera večer, u nás byl Kikwang a jak sem šel domů, tak jsem slyšel Juna a Haru jak se spolu baví“
,,No a?“
,,Ještě předtím mi volal, že s ní chodí ALE, klid, nemusíš hned někam chodit. Sedni si, no a já je slyšel, jak se spolu baví a že on to vlastně řekl jenom tak, že s ní chodí.“
,,A proč to jako říkal?“
,,Nevím… Ale je mi to svým způsobem jedno, příští týden odjíždím a dlouho ho neuvidím…“
,,Já vím…Ale stejně ti to neměl říkat, neví, jak ti kvůli tomu bylo, nikdy bych nedovolil, aby to udělal znova. Nelíbí se mi, když je ti takhle“
Hyunseung sklopil hlavu ,,Promiň, že jsi mě musel být, ale-“
Jiyong ho nenechal domluvit,,Mě to, ale nevadí… Jsem s tebou rád a ty to víš“
,,Vím…“ zvedl hlavu a usmál se na něho.
Jiyong se usmál a dál se díval ven z okna, konečně byla přestávka. Hned šel za Hyunseungem ,,Tak povídej, co jsi v noci dělal, že jsi dneska zaspal No?“
,,Přemýšlel“
,,O čem?“
,,No včera večer, u nás byl Kikwang a jak sem šel domů, tak jsem slyšel Juna a Haru jak se spolu baví“
,,No a?“
,,Ještě předtím mi volal, že s ní chodí ALE, klid, nemusíš hned někam chodit. Sedni si, no a já je slyšel, jak se spolu baví a že on to vlastně řekl jenom tak, že s ní chodí.“
,,A proč to jako říkal?“
,,Nevím… Ale je mi to svým způsobem jedno, příští týden odjíždím a dlouho ho neuvidím…“
,,Já vím…Ale stejně ti to neměl říkat, neví, jak ti kvůli tomu bylo, nikdy bych nedovolil, aby to udělal znova. Nelíbí se mi, když je ti takhle“
Hyunseung sklopil hlavu ,,Promiň, že jsi mě musel být, ale-“
Jiyong ho nenechal domluvit,,Mě to, ale nevadí… Jsem s tebou rád a ty to víš“
,,Vím…“ zvedl hlavu a usmál se na něho.
Ani jeden si nevšimli, toho jak
Junhyung stojí u dveří a dívá se na ně. Když viděl jak se na sebe smějí,
naštvaně odešel. Po cestě potkal DooJoona,,Co je?!“
,,Nic…“
,,Tak se příště dívej na cestu!“ došel do třídy a sedl si na své místo ,,Vrazil do mě Jun a vypadal divně..“
Oba se na něho otočili ,,Proč?“
,,Nevím, byl jak mimo a do toho naštvanej…“
Pokrčili rameny a bavili se o večeru, jak se všichni těší a jak si ho užijí, hodiny se vlekly jedna za druhou. Konečně byla poslední a pomalu začali počítat ubíhající vteřiny do konce, které se blížily.
,,Za chvilku zazvoní, je mi jasné, že na to všichni čekáte a těšíte se, jak si užijete volno. Chci vám říct, ať na sebe dáváte pozor a budu se na vás příští rok těšit a s některými se letos loučíme“
Celá třída se podívala směrem Hyunseung, on malinko znervózněl.
,,Nebuď nervózní“ bouchl ho do ramane Jiyong, ale jenom tak, aby ho to nebolelo.
,,Nic…“
,,Tak se příště dívej na cestu!“ došel do třídy a sedl si na své místo ,,Vrazil do mě Jun a vypadal divně..“
Oba se na něho otočili ,,Proč?“
,,Nevím, byl jak mimo a do toho naštvanej…“
Pokrčili rameny a bavili se o večeru, jak se všichni těší a jak si ho užijí, hodiny se vlekly jedna za druhou. Konečně byla poslední a pomalu začali počítat ubíhající vteřiny do konce, které se blížily.
,,Za chvilku zazvoní, je mi jasné, že na to všichni čekáte a těšíte se, jak si užijete volno. Chci vám říct, ať na sebe dáváte pozor a budu se na vás příští rok těšit a s některými se letos loučíme“
Celá třída se podívala směrem Hyunseung, on malinko znervózněl.
,,Nebuď nervózní“ bouchl ho do ramane Jiyong, ale jenom tak, aby ho to nebolelo.
Konečně zazvonilo, všichni se
rozloučili s Hyunseungem a potom odešli. Před školou se sešli všichni, kdo
mělo dojít na oslavu, byli tam Jiyong, DooJoon, Kikwang a několik dalších lidí.
Hyunseung došel domů a tam ho přivítala matka,,Jak bylo poslední den ve škole?“
,,Bylo to divný… Ale ještě večer jdeme slavit, uspořádali oslavu jenom pro mě a nevím kdy příjdu, ale snad co nejdřív, půjdu se převlíct a potom zase půjdu“
,,Dobře, ale dávej na sebe pozor“
Hyunseung došel domů a tam ho přivítala matka,,Jak bylo poslední den ve škole?“
,,Bylo to divný… Ale ještě večer jdeme slavit, uspořádali oslavu jenom pro mě a nevím kdy příjdu, ale snad co nejdřív, půjdu se převlíct a potom zase půjdu“
,,Dobře, ale dávej na sebe pozor“
Hyunseung vyběhl k sobě do
pokoje a otevřel skříň, měl už skoro všechny věcí sbalené, ale přece jenom
našel nějaké oblečení.
Podíval se na hodiny,,Trvá mi to moc dlouho…“ bylo půl šesté, snažil se aby vypadal dobře, když už na sobě nemusí mít školní uniformu.
,,Mami, tak já jdu…“ šel pomalu k parku ,,Těším se… Moc se těším…“ došel na domluvené místo a byl tam jenom Jiyong,, Jak dlouho tady čekáš“
Když se otočil a viděl Hyunsenga na chvilku se zarazil. Často ho neviděl v takovým oblečení, jako teď. ,,T-teď jsem přišel… Vypadáš dobře“
,,Díky…“ posadil se vedle Hyunseunga a čekali na ostatní.
,,Jsme všichni?“Podíval se na hodiny,,Trvá mi to moc dlouho…“ bylo půl šesté, snažil se aby vypadal dobře, když už na sobě nemusí mít školní uniformu.
,,Mami, tak já jdu…“ šel pomalu k parku ,,Těším se… Moc se těším…“ došel na domluvené místo a byl tam jenom Jiyong,, Jak dlouho tady čekáš“
Když se otočil a viděl Hyunsenga na chvilku se zarazil. Často ho neviděl v takovým oblečení, jako teď. ,,T-teď jsem přišel… Vypadáš dobře“
,,Díky…“ posadil se vedle Hyunseunga a čekali na ostatní.
,,Myslím, že jo, víc lidí bude už tam“
Celou cestu se všichni o něčem bavili a Jiyong se snažil nenápadně pozorovat Hyunsenga, který se smál taky.
Došli na místo a hned se začalo oslavovat. Tančilo se a pilo, někteří se už i vytratili s někým, jediný kdo tam zůstali byli Jiyong a přiopilý Hyunseung, opřel si hlavu o jeho rameno.
,,Co tady dělá?“
,,Kdo?“ sklonil se k němu, ale to neměl dělat Hyunseung zvedl hlavu. Byli obličeji kousek do sebe a on se mohl dívat do těch jeho krásných očí, které měl orámované černými linkami.
,,Jun… A ona taky…“ posadil se a objednal si další pití ,,Nebudu se s ním.. s ním bavit. Stejně se pokaždé rozbrečím a dneska ne“
,,Kldině se s ním nebav, ale už tak nepij. Víš, že na to nejsi moc zvyklej a stačí ti málo…“
,,Já vím, ale je mi to jedno.“ Vypil další pití, které mu donesla obsluha ,,Navíc je to moje oslava, tak klidně můžu. A je mi jedno, jak to bude vypadat, ale víš co…“ otočil se na Jiyonga ,,Nevím… jestli se Seungie dostane domů“
Podíval se na Jiyonga, tak nejroztomileji, jak jenom uměl. ,,Vezme Hyunseunga GD domů“ opřel se zase o jeho rameno a chytl ho za ruku.
,,Klidně… klidně tě vezmu domů, ale půjdeš k nám. U nás není nikdo doma a tvoje matka, by s tebou měla jenom starosti.“
Žádné komentáře:
Okomentovat