Pairing: Taipi/Hiro, Hiro/OC, jednostraný Tamamori/Hiro
Věková hranice: 15-18
Beta-read: Hermi
Drem or Reality
-
12. 12. 2011
Šestadvacetiletý mladík zíral prázdnýma očima na špinavou, kdysi bílou zeď před sebou.
Jeho upatlané prsty se semkly kolem odhaleného hrdla. Párkrát zatlačily, oči stále hledící před sebe, tváře rudé a ústa otevřená, jak byla bez dechu, pak se ruce pustily.
„Nemůžeš uškrtit sám sebe jen holýma rukama…“
Šeptal mu hlásek v hlavě a on se zvedl a čelem se rozběhl k protější stěně.
„Působivé, ale neúčinné…“ Znovu, chytil se za vlasy a začal za ně zběsile škubat „No tak, to musí bolet…“
Opět se jeho tvář dotkla kamenného povrchu, dál a dál, rána po ráně, na podlaze se dělá malá kaluž míchaná krví a slinami.
„Proč se namáháš? Stejně tě to nezabije a já tu budu stále.“
Zakřičel…
„NECH MĚ UŽ SAKRA NA POKOJI!“
Těžké železné dveře se otevřely a do místnosti vešlo pár chlápků v uniformách. „Co to tu sakra vyvádíš?“
Vytáhli ho na nohy.
„Zabij je!“
Na pomlácené tváři se mihnul nepěkný úsměv.
Březen 2010
„Hiro, jsi v pořádku?“ Zeptal se ho Senga když viděl, jak tento týden už po několikáté zvrací.
Otřel si pusu do rukávu a slabě se na něj usmál. „Neboj se, nic to není jen chřipka, řekl bych.“ Zvednul se na svých slabých nohách a i spolu s mladším členem skupiny odešel z koupelny zpět na trénink.
Vlastně se bál. To, co se mu dělo nebylo normální, často se mu motala hlava, měl stavy, kdy si nic nepamatoval, prostě se z ničeho nic probudil a nevěděl co se děje.
Taipi se od něj držel dál. Poté, co mu řekl pár svých snů, tak s ním nechtěl nic mít. Ani se mu nedivil.
Sotva vešli do zrcadlové místnosti, přiběhl k nim starostlivý Tamamori. „Mitsu-chan, jsi v pořádku?“
„Tama-chan…“
Nevšiml si nenávistného pohledu z dalšího konce místnosti, pohledu co ho vždy pozoroval.
2009
Pomalu otevřel oči, byl opřený o zeď kalhoty svléknuté až u kotníků a za krkem mu někdo vzdychal.
Otočil hlavu. „Taisuke?“
„Copak?“ Mladší mladík pohnul boky a jím projela slastná křeč. „Není to, co jsi vždy chtěl, Hiro-chan?“
„To… n-není pravda…“
Zasmál se a stále se pohyboval. „Komu to lžeš? Sám víš, že by to s tebou Fujigaya normálně nedělal.“
„C-co?“ Zasténal.
„Tohle je jen sen, Hiro-chan…“ Sklonil hlavu a zašeptal mu do ucha. „Jen zavři očka, stále ještě spíš.
Poslechl. Když se znovu probral, ležel na zemi v jejich šatně, byl oblečený a nejevil žádné známky, že by jeho sen byl pravdivý.
„Konečně ses probral? Rádi bychom šli taky dneska domů!“ Taipi stál před ním a tvářil se hodně nepříjemně.
Zvednul se a ucítil bolest v zadní části těla. „Taipi? Co se dělo než jsem usnul?“
„Trénovali jsme, to jsi tím spánkem přišel o paměť nebo co?“
„N-neměli jsme spolu sex?“
Mladší mladík se na něj znechuceně podíval. „COŽE?“
„Zdálo se mi o tom a teď mě bolí…“
Taipi se mu vysmál. „Padáš při bruslení na zadek, a pak se ti zdá že semnou máš sex? Jsi divný Hiromitsu!“
Otočil se a odešel.
Vskutku divný sen.
A nebyl jediný.
Asi tak za týden si pamatoval, že pil v šatně vodu, a pak se probral na Taisukeho posteli kompletně nahý a s mladíkem stejně oblečeným v něm.
Jeho rty byly přisáté na jeho hrdle a ruce putovali po jeho zpoceném těle. Útrobami mu proplouvaly vlny šílené slasti.
Ústa měl otevřená, jak neustále vzdychal.
„Taipi!“
„Musíš mě hodně chtít, když se ti to pořád zdá.“
Pak byla tma. A když ustoupila, ležel na lavičce, tam, kde pil tu vodu. Podíval se na plastovou láhev, stále tam byla. Byla růžová, takže Fujigaya.
Duben 2010
„Tama-chan?“ Drobný chlapec ho přitiskl k sobě.
„Miluji tě, KitaMitsu…“ Pak ho jemně políbil.
Někdo zatleskal. „Já jsem věděl, že jsi na chlapy Kitayama, když se ti tolik zdálo o mně!“
Tama-chan na něj nevěřícně pohlédl. „Ty máš rád Taipiho?“
„N-ne já chodím přece…“
Chlapec ho ale neposlouchal a utekl.
Projel si rukou vlasy. „Bolí mě hlava…“
„Chceš prášek?“
Přikývnul.
Nějak si nepamatuje, že by Tamamoriho hledal, ale je teď tady s ním s uslzenýma očima.
„HIRO NE!“ Křičel. „To bolí!“ Vzlykal a snažil se od něj utéct.
„Co pak tě bolí, Tama-chan?“ Zeptal se ho, ale chlapec dál ječel.
„Chce to, tak pokračuj. Řekl přeci, že tě miluje…“ Šeptal mu sladký hlásek u ucha a on pokračoval, ať už dělal cokoliv.
Posadil se, hlava se mu pořádně motala. Zvednul se, ale narazil po každém kroku do zdi. „Potřebuju se napít, třeba to tak bude lepší.“
Vrávoravou chůzí se dostal ke dveřím od koupelny, opřel se o kliku a otevřel je. Neudržel rovnováhu a upadnul na kachličky.
„Tama-chan?“ Udiveně zašeptal, když viděl drobnou schoulenou postavu na zemi. Chlapec plakal a snažil se utřít si krev, co měl na stehnech.
„Co se ti stalo?“
Vyděšeně se na něj podíval, a pak rychle ucouvl. „Ne…“
„Tama…“
„JDI PRYČ!“
Natáhl po něm ruku, zrak ještě trochu zastřený. ‚Asi budu zvracet…‘
„N-ne…“ Prchal před ním na druhou stranu místnosti. „Nedotýkej se mě!“ ‚To brečí? Sakra proč nic nevidím!‘
Otevřel ústa. Chtěl říct, že mu neublíží. Místo toho se ale poblil, a pak omdlel.
Prosinec 2009
„Takže sis našel holku, abys mi dokázal, že na kluky nejsi?“ Taipi se díval na mladou černovlásku vedle.
„Ne, chodím s ní, protože ji mám moc rád. Miluju ji.“
Taisukeho to ale nepřesvědčilo, stále si ho měřil tím nepříjemným pohledem.
„Jak myslíš!“
12. 12. 2011
Mladík seděl v rohu místnosti. Držel se za uši, kolena měl přitažená k hrudi a pohupoval se ze strany na stranu.
Kolem něj se válela mrtvá těla, která už začínala páchnout krví.
„Taipi měl pravdu, jsem divný…“
„Už ani nevím, co dělám!“
Kousal se do rtu a stále opakoval ten jeden pohyb, který ho měl uklidnit.
Proč mám pocit, jakoby mi někdo říkal, co mám dělat? Proč nemůžu dostat ven toho, co je v mé hlavě.
Podíval se na postavy na zemi, k uniformě patří i pásek.
Přestal se houpat.
„Vidíš to…“ Zase ten hlásek a jeho oči opět nepřítomně potemněly.
Po čtyřech se doplazil blíž, natáhl ruku a odepnul kožený materiál.
„Ano tak je to správně…hodný Hiro-chan.“
Utáhnul si pás kolem krku a zapnul přezku tak, aby nemohl dýchat.
„Už jen chvilka…“
Stoupnul si na záchod, co tu měl, a doufal, že ho na chvíli udrží. „Tak… tak Hiro-chan…pořádně to uvaž…“
Zvláštní je že, Hiro-chan mu ve snech říkal akorát Taipi.
Záchod jeho váhu neunesl a on zůstal vyset ve vzduchu.
Květen 2010
„Drogy? Ale já nejsem na drogách!“ Křičel na svého manažera.
„Nelži Kitayama, našli ti je v krvi, když tě minulý týden po tvém kolapsu vezli do nemocnice!“
„Ale…“ To přece není pravda, on nic nebral.
„Ostatní řekli, že se poslední dobou chováš divě, hodně zvracíš a motá se ti hlava. Podle doktorů máš klasické abstinenční příznaky.“
To se všichni spikli proti němu? Nejdříve s ním přestal mluvit Tama-chan, protože mu prý něco udělal. Myslel si, že se na něj zlobí, protože stále chodí s holkou, ale Senga mu s uslzenýma očima vynadal, že ho znásilnil. On by nic takového neudělal.
„Nejsem na chlapy, Sen-chan!“
„Jak tedy vysvětlíš, co se stalo?“
„Nic jsem neudělal, našel jsem ho takhle v koupelně, už v tom stavu byl, když jsem ho viděl!“
Dostal ránu pěstí…
Fujigaya mu řekl, že je úchyl.
Tamamori se chová divně, s nikým nemluví, nejí a nenechá na sebe sáhnout.
To se všichni kolem zbláznili?
Červenec 2010
Už ani neví, co dělal. Počkat, ano, jedl Taipiho oběd poté, co ho agentura donutila jít na léčení, odkud ho poslali za pár týdnu domů, jelikož on drogy nebral, tak se vrátil do skupiny, jakoby se nic nestalo.
Pamatuje si, že zavřel oči nad tím, jak to jídlo bylo dobré, a když je zase otevřel, ležel na zemi u sebe v pokoji, vedle seděl Tamamori a vyděšeně na něj hleděl.
Ucítil něčí rty na svém krku. „Jsi divný, když se ti zdá, že Tamamorimu tolik ubližuješ.“ Řekl posměšně známý hlas zatím, co dlaněmi hladil jeho vnitřní stranu stehen.“
„KitaMitsu…“ Tama-chan vypadal, že chce něco říct, že vypadá, jako by něco pochopil, ale on ho neposlouchal. Natáhl ruku a přitáhnul si Taipiho k polibku. Jejich jazyky se propletly a on se nemohl odtrhnout, možná, že bral drogy, Taisuke byl jeho droga.
Otřel si hřbetem ruky zpocené čelo.
„Proč, proč se mi to zase zdá? Co jsem byl pryč, tak to ustalo.“
Zazvonil mu mobil. Senga.
Přijal hovor.
„Hiromitsu, Tama-chan spáchal sebevraždu, asi před hodinou ho jeho matka našla v koupelně.“
Telefon mu vypadnul z ruky.
„Tama-chan…“
Prosinec 2009
„Nemám toho Taisukeho ráda, Hiro-chan, divně na mě kouká.“ Stěžovala si drobná dívenka v jeho náručí.
„To bude tím, že jsi tak pěkná.“ Políbil ji.
Zasmála se. „Myslíš?“
Srpen 2010
Natáhl se pro pití, co měl na stole. Mobil měl u ucha a poslouchal, jak na něj jeho holka křičí. „Podvádíš mě?“
„Jistěže ne.“ Snažil se ji uklidnit, vážně nechápe, co jí poslední dobou je.
„Lžeš!“ Ukončila hovor.
Napil se.
„Víš co, Hiro-chan, jsi vážně roztomilý.“
Klečel před Taisukem, ten měl stažené kalhoty a vypadal, že na něco čeká.
„No tak, je to tvůj sen, tak pokračuj.“
Otevřel ústa a udělal, co po něm mladík chtěl.
„Tak je hodný Hiro-chan…“ Pohladil ho po vlasech.
„Škoda, že ti zavazí ta tvá holka.“
Nemohl opovědět, měl plnou pusu.
Byl v koupelně, Yoko na něj pouštěl studenou vodu, což ho probralo. „Zase jsi na drogách?“
„Cože?“
„Radím ti s tím skončit Hiromitsu nebo ublížíš ještě dalším lidem.“ Podal mu hrnek teplého nápoje.“
„Taipi ti udělal čaj.“ Zvednul se a odešel.
Prosinec 2010
„Zabij ji!“ Šeptal mu hlásek.
„Ne Hiro neposlouchej ho!“ Křičela na něj dívka na zemi.
Ale koho? Nikdo jiný tu není.
Dívenka opět zakřičela, cítil vlhko na svých rukách.
Viděl, jak něco rudého teče po podlaze.
Jak se tělíčko na zemi zmítá v bolestné agonii.
Kde to je? Co se děje!
Tma
Někdo s ním cloumal. „Kitayama Hiromitsu?“
Přikývnul.
„Jste zadržen pro vraždu.“
„Cože?“ Nechápavě se rozhlížel kde je. Byl ve svém pokoji, koberec kolem něj červený, stejně tak jako jeho ruce a tričko.
„J-já.. nikoho jsem nezabil!“ Snažil se bránit.
„To nemá cenu!“
„ALE JÁ NIC NEUDĚLAL, TO SE VŠICHNI POMÁTLI?“
Duben 2011
„Tak ty jsi člen hudební skupiny, ano?“
Něčí silná paže ho chytla za bradu. „Jsi tak roztomilý.“
Jiná ruka ho chytla kolem pasu. „Nevadí ti, když si trochu užijeme, že ne.“
Zavřel oči, takhle to tu chodilo skoro každý den, co se tu octl.
Nikdo nevěřil, že je nevinný, že svou holku nezabil.
Nikdo nevěřil, že není na drogách, které mu zase našli v krvi.
Všichni se spikli proti němu.
12. 12. 2011
Když se hlídači vydali k jeho samostatné cele, našli v místnosti několik mrtvých a vězně, houpajícího se na pásku uprostřed cely.
Život z něj musel vyprchat už před několika minutami.
Nikdo to nechápal, do včerejšího dne byl mladík klidný a neodporoval. Měl pár záchvatů, ale poté, co ho mnohokrát znásilnili a zbili, se nebylo čemu divit. Jinak patřil k ukázkovým vězňům.
Později mu našli v krvi opět tu drogu co kdysi jenom o hodně větší množství.
Nevěděli, jak se k němu dostala, ale měli odpověď na jeho chování. To stačilo, nikdo se nestará o smrt vězňů.
Hlavně těch, co zabili jiné policisty.
Tahle špína nikoho nezajímá.
11. 12. 2011
„Taipi?“ Překvapeně hleděl přes sklo na člena své bývalé skupiny, tak dlouho ho tu neviděl.
„Vypadáš šíleně, Hiromitsu!“
Zasmál se. „Taky bys vypadal, kdyby tě několikrát denně zmlátili nebo znásilnili.“
Taipi na to nic neřekl, jen se díval do jeho bledé tváře, na jeho tmavé kruhy pod očima a modřiny, co zdobily jindy tak pěkný obličej.
„Nikdo mi nevěří, že jsem nic neudělal, Taipi…“ Nalepil se na sklo… „Ale ty mi věříš, že ano? Věříš mi, že nejsem blázen, že ano, Tai-chan!“
Nevěřícně na něj pohlédl. „Jak bych mohl. Chováš se, jako by v tobě byli dva lidi. Jednou jsi dětinský Hiro-chan, a pak ubližuješ ostatním, jako bys byl někdo jiný.“
Sklopil hlavu a začal něco hledat v tašce.
Hiro sebou nad oslovením Hiro-chan trhnul.
Taipi si dal ruku před ústa, vypadal že o něčem přemýšlí, pak kývnul na dozorce a ten mu dovolil jít za ním na druhou stranu.
„Tai-chan…“
Mladík ho políbil.
Zavřel oči a polknul to, co se mu dostalo do úst.
„Věděl jsem, že jsi na kluky!“
Odešel a nechal ho tak zmateného za sebou.
Když se dostal z vězení ven, vypláchnul si pusu a vyplivnul z ní to, co zbylo.
Podíval se na krabičku, co byla nyní už prázdná.
Nápis na ni hlásal, že jde o silnou halucinogenní drogu.
„Promiň Hiro, ale miluji tě až moc na to, abych je nechal na tebe sahat.“
Usmál se. „Nikdy nebudeš patřit nikomu jinému, Hiro-chan.“
Žádné komentáře:
Okomentovat